Tady na pise.cz působím už 12 let. Za tu dobu jsem prošla vývojem nejen já, ale i celý virtuální svět. Zjišťuju, že mi to tady přestává stačit. V době, kdy jsem tu začínala, to tu bylo fajn. Vyhovovala mi jednoduchá administrace i komunita, která tu byla. Dnes však chci od blogu víc, než mi může tato platforma nabídnout. Dospěla jsem k rozhodnutí změnit působiště. Můj nový virtuální domov nyní

Dnes na mě na FB vykoukla reklama aukra, že mají nějakou akci na "Retro hračky". Sice sbírám jen originál Barbíny, ale mám schované i své panenky z dětství. Naštěstí jsem byla jediná holka v rodině, ostatní hračky (pokud se nerozbily) průběžně dědili bratranci. Chybí mi jediná, ta po tetě, s níž jsem si hrávala u babičky.

Nechcete staré knihy?

Když jsem tu před časem zmínila, jak zcela neekologicky doma hromadíme zbytečné krámy, mezi jinými i knihy, ještě jsem netušila, že v tomto

Když byly Honzíkovi necelé tři roky, zavedla jsem u nás novou Velikonoční tradici - Zajíčkovu bojovku. Vždycky ráno na velikonoční pondělí našel Honzík na stole dopis od zajíčka a v něm první pokyny, jak najít sladký poklad. Honzík si to hledání pokladu moc užíval a tak jsem každý rok vymyslela něco nového. Některé jsem si na památku vyfotila....

Před nějakým časem běžela v rádiu, které v práci poslouchám, diskuze na téma "Kdo nám změnil život". Téma mě zaujalo a zamyslela jsem se, kolik takových lidí asi bylo v mém životě. A po chvíli jsem si uvědomila, že pár takových lidí skutečně bylo, a že si nejspíš vzpomínku zaslouží. Nebudu se rozepisovat o rodičích a dalších příbuzných, učitelích a spolužácích

Toto letadlo pochází z roku 2012. Já na ně natrefila až nyní, kdy jedna z mých oblíbených blogerek přesouvá svůj blog a protože si zároveň chtěla blog trošku protřídit a uspořádat, pustila se do toho ručně.. To znamená, že se mi postupně všechny její články zobrazují ve výpise nejnovějších a tak jsem na toto letadlo (z doby, kdy jsem ji ještě neznala a nečetla) natrefila.

V posledních letech jsem si zvykla vkládat na začátku nového roku jakési ohlédnutí za tím uplynulým. Důvodem bylo hlavně to, že jsem neměla čas (ani moc chuť) blogovat pravidelně, tak jsem své zážitky alespoň shrnula. Letos jsem se k blogování alespoň trošku vrátila. Zdálo by se, že ohlédnutí není až tak potřeba. Ale mě to nedalo a

Kočka je osobnost. Její vztah k člověku je rovnocenný - tedy alespoň z jejího pohledu. Krásně to vystihl spisovatel Josef Kolář v knížce Z deníku kocoura Modroočka.

"Já nemám pána, já mám svého člověka. Já si dělám, co chci a on si také dělá, co chce."

Naši kočku, případně kočky

Ano, už nejsem Moravačka. Sice pořád bydlím ve stejném domečku na stejné adrese, ale stejně jsme nějak bez mého vědomí opustili moji milou Moravu a přestěhovali se kamsi jinam - zatím netuším kam. A nejen my, vlastně se přestěhovala celá Haná. Dozvěděla jsem se to tento týden z celkem seriózního rádia, co poslouchám v práci, když toho zrovna nemám moc na práci.

Už

Květen byl na události poměrně bohatý. Vlastně jsme neměli žádný volný víkend a docela nám vyhovovalo, že tchýňka marodila a tudíž jsme jí nemuseli vysvětlovat, proč jsme si ji tak dlouho nevzali na návštěvu. Asi nejlepší z celého měsíce byla bojovka DDM pro rodinné týmy s názvem "Němčický stopař" zaměřená na poznání Němčic, jejich historie a zajímavostí. Akorát, že mělo celý den propršet.