Co mě bavilo v 2019

V posledních letech jsem si zvykla vkládat na začátku nového roku jakési ohlédnutí za tím uplynulým. Důvodem bylo hlavně to, že jsem neměla čas (ani moc chuť) blogovat pravidelně, tak jsem své zážitky alespoň shrnula. Letos jsem se k blogování alespoň trošku vrátila. Zdálo by se, že ohlédnutí není až tak potřeba. Ale mě to nedalo a rozhodla jsem se s vámi podělit o pár drobných radostí, které mi během roku nestály za samostatný článek, ale ve výsledku by to mohlo být docela pěkné.

Začnu Barbínkama. Už je to pár let, co jsem jim propadla a začala je sbírat. Pravdou je, že jsem po nich toužila už od malička a často i jako dospělá jsem si je v hračkářství prohlížela a vážně přemýšlela o koupi. Až teprve s nástupem internetu jsem zjistila, že podobně praštěných je nás hodně a že se nemám zač stydět... Každý rok si pár cácorek koupím. Vždycky si slibuju, že jich bude jen 15 za rok - jednu každý měsíc, plus po jedné k narozeninám, svátku a Vánocům. Ale nikdy se mi to nepodaří. Loni jich bylo 33. Moje sbírka tím dosáhla přesně 200 kousků. Většinu z nich mám srovnaných v poličkách, které mi manžel nechal před dvěma lety udělat. Jestli vás to zajímá více, navštivte můj Barbínkovský blog. Budu ráda.

S panenkami částečně souvisí i další můj koníček. Tím jsou ruční práce. Občas sice zkouším i něco nového, ale nejvíce se věnuju pletení, háčkování a paličkování. Ráda a často vytvářím oblečky pro panenky. Většinou háčkuji, ale občas sáhnu i po jehlicích. Nějvíc jsem háčkovala na cestách. Nejen na výletech. Z práce jezdím autobusem 45 minut, to se za rok nasčítá hodin. V létě jsem háčkovala na lavičce v parku, kde jsem 20 minut čekávala na autobus, abych nemusela celou tu dobu stát hned u silnice a dýchat ten smrad.

Večer u televize jsem spíš paličkovala. Škoda, že v té televizi bývá prdlajs. Měla bych toho více. Kromě věcí z kurzu jsem si rozjela vlastní projekt. Nazvala jsem si jej Kraj_inky z Hané. Jak asi vytušíte, jedná se o obrázky odsud z Hané. Většinou obyčejná bezvýznamná místa. Zatím mám naplánovaných 22 obrázků, ale vůbec to nemusí být konečné číslo. Z nich jsem stihla upaličkovat tři obrázky: Na prvním je smírčí kříž u našeho hřbitova. Boží muka z dalšího obrázku by mohla být odkudkoliv. Takových po republice je. Ale tahle konkrétní s lavičku a mladým stromkem v sousedství je v polích kousek za naší vsí. Ale není to jen o naší vesnici, i když z ní mám v plánu i dlalší motivy, až vymyslím vhodnou techniku.

Mezitím paličkuju i širší okolí a tak na třetím obrázku je Dobrochovský vysílač - dominanata jižní Hané, která je vidět takřka odevšad. Teď mám na herduli lázně ve Skalce, jsou těsně před dokončením a já už přemýšlím, do čeho se pustím dál.

Po mnoha letech se zase pomalu vracím ke čtení. Měla jsem více než dvacetiletou pauzu, během níž jsem přečetla asi jen 15 knih. Bývaly doby, kdy jsem přečetla kolem 10 knih za měsíc. Těžko říct, čím to je. Možná jsem se cítila přesycená. Možná mě už ty stále stejné zápletky začaly nudit. A nebo, a to si myslím spíš, jsem začala plnohodnotně žít a můj život mi připadal zajímavější, než nějaké smyšlené příběhy v knihách. Minulý rok se něco zlomilo a já přečetla celých 10 knížek - naprosto neuvěřitelné číslo! Nenechte se mýlit, na fotce jich je méně, něco jsem měla vypůjčené. Letos jich možná bude víc, protože je teprve únor a já už mám přečtených 6 knih. O těch, které mě zaujaly, vám postupně napíšu.

Také se po pauze snažím vrátit k blogování, které jsem před časem přerušila. během té doby jsem publikovala sem-tam nějakou vyplňující vatu, jen aby mi administrátor nesmáznul blog. Však jsem taky většinu z toho zase po čase smázla. Abych řekla pravdu, zas až tak neaktivní jsem nebyla. Kromě tohoto deníčkového blogu mám dalších 6 tématických blogů na blogspotu. A těm se věnuju celkem pravidelně. Proč taky ne, bloguju o svých koníčcích: Jakou novou panenku jsem si koupila, co jsem uháčkovala nebo upaličkovala, co jsem uvařila... Pro mě jsou to takové památníčky, ale tady to nejde udělat dostatečně přehledně. Navíc jsou tak specifické, že každý z nich má svůj vlastní okruh čtenářů, které to ostatní nezajímá. Odhahuju, že na všech svých blozích včetně tohoto jsem loni publikovala přibližně 100 článků. To je docela slušné číslo, nemyslíte?

Myslím, že jsem i více cestovala. Něco jsem tu už psala, ale podrobněji jsem se o našich rodiných výletech rozepsala na svém "toulavém" blogu. Pokud vás to zajímá, klidně můžete nakouknout a počíst si. S mým touláním souvisí i Geocaching. I o něm jsem už psala. Nejsem příliš aktivní hráč, spíš ho využívám jako průvodce. Nechce se mi jezdit někam jen proto, že jsou tam kešky. Za těch 11 let jsem sesbírala teprve 413 keší - to fakt není moc. Na druhou stranu mě baví sledovat svoje "statistiky" - tedy přehledy plnění různých cílů jako je třebas vybarvování mapek nebo vyplňování různých tabulek. K tomu se vztahuje i sbírání virtuálních odznáčků za tyto cíle. Z každdého nového odznáčku nebo vybarveného políčka mám radost. Loni jsem našla 46 keší (pokud tedy dobře počítám). 

Naopak jsem se vůbec nevěnovala genealogii. Už před lety jsem tu psala, že jsem ve všech čtyřech rodových liniích uvízla na mrtvém bodě a dostat se dál představuje spoustu cestování a mravenčí práce s nejistým výsledkem. Na to teď momentálně nemám čas.

A jaký jste měli rok vy?