Komentáře k článku: Lidé, kteří ovlivnili můj život
Čerf: Jednoho takového člověka mám. Ne, že by mě nějak konkrétně nasměroval, ale stojí mi díky němu za to snažit se být lepší, než bych nejspíš byl bez něj. Ale jinak si myslím, že věci, které jsou pro nás opravdu důležité, si přihráváme do cesty především my sami, v tom pozitivním i negativním smyslu slova, uvědoměle nebo neuvědoměle. Ať už se naši poťouchlí našeptavači či strážní andělé snaží, jak chtějí :-).
kerria: To je pravda jen zčásti. Spoustu věcí nám do života přináší náhoda. I když i v tomto případě pak záleží na tom, jak se k té náhodě postavíme. V žádném případě nechci, aby to vyznělo, že někoho obviňuju. Je to především moje chyba, že jsem jim to dovolila. A navíc, i díky všem těm nepříjemnostem jsem dnes tam, kde jsem a jsem spokojená.
tipynakazdyden: Zdravím, mě nejvíc v životě velmi pozitivně ovlivnila moje nejlepší kamarádka z pedagogické školy. Byla jsem příliš přepečlivá a "háklivá" na nepříjemné situace, které mě znervózňovali. "Mateska", mě naučila, že pokud nejde o život, nejde o nic. Svou pohodovou povahou a upřímností, si získala nejen mě, ale i profesory. Flákala učení a když ji vyvolali k tabuli, usmála se a řekla, že fakt nic neumí, atˇ ji dají pětku. Ale většinou ji vyučující k nějakému výkonu donutili. Nejkrásnější větu pronesla při odchodu z maturitní místnosti:" Ještě, že jsem tady ty 4roky prožila a propila tak, jak jsem chtěla", protože maturitní vysvědčení dostala ve všech předmětech CHVALITEBNĚ. Jsme stále v kontaktu a její celé manželství je pohodové, jako ona sama.
kerria: Taky jsem byla taková, byla jsem tak vychovaná. Ale časem jsem se naučila některé věci neřešit a z lidí si nic nedělat.
adil: Před téměř čtyřiceti lety jsem z rodinných důvodů změnila svoji původní profesi a nastoupila na místo, kde jsem o budoucí práci nevěděla vůbec nic. Měla jse už tři syny, nejmladší dovršil dvou let a já ho dávala do jeslí.Práce to byla psychicky náročná. Měla jsem štěstí na spolupracovnici, tehdy téměř padesátiletou svobodnou ženu jménem Drahuška. Pro její vstřícný přístup k lidem bez rozdílu jsem si jí vážila, byla mi velkým vzorem. I po tolika letech máme k sobě stále blízký, srdečný a skoro sesterský vztah. Jinak tvůj článek vypovídá, že i tvoje životní cesta tě dovedla nakonec do místa kde se cítíš dobře a silná "v kramflecích".*palec*
---
adil.pise.cz
kerria: Ano, je to tak, dnes jsem spokojená. A jsem přesvědčená, že kdyby se některé věci v mém životě nestaly, tak bych byla dnes někde úplně jinde.
janinka: V mém životě jsou lidé, kteří nám dělají ze života peklo. Dali mi ten dar vědět, jaká nikdy být nechci a ani za žádných okolností nebudu. S tvým prvním manželem ti rozumím, až ti "mí" lidé odejdou, bude to úleva pro spoustu lidí. Ale zatím jsem se naučila v těchto toxických vztazích, které nelze ukončit, neragovat, ignorovat.
kerria: To moc dobře znám. Když je někdo takový přímo v blízké rodině, tak se mu vyhnout prakticky nelze. Navenek (ne)reaguji stejně a ignoruji stejně jako ty. Ale uvnitř to bolí a trápí. S vědomím, že "nevědí co činí" lze i odpustit, ale zapomenout nelze.