Lidé, kteří ovlivnili můj život

Před nějakým časem běžela v rádiu, které v práci poslouchám, diskuze na téma "Kdo nám změnil život". Téma mě zaujalo a zamyslela jsem se, kolik takových lidí asi bylo v mém životě. A po chvíli jsem si uvědomila, že pár takových lidí skutečně bylo, a že si nejspíš vzpomínku zaslouží. Nebudu se rozepisovat o rodičích a dalších příbuzných, učitelích a spolužácích a stovkách dalších lidiček, které má v životě každý a jejichž vlivu více, či méně podléháme. Chci napsat o těch, kteří mým životem prošli a skutečně změnili jeho směr podstatným způosbem.

Jednou z prvních takových osob byla má kamarádka Krista. Její zásah do mého soukromí skutečně změnil dráhu mého života. To bylo tak: Seznámila mě s klukem, který byl podle jejího názoru perfektní. A já se zamilovala. Na tom by nebylo nic špatného, takových kluků jsem poznala více. Po nějakém čase jsem zjistila, že až tak perfektní není (a určitě nejen pro mě - byl hodně nespolehlivý), a tak jsem se s ním rozešla. Krista to nechápala. Neustále do mě hučela a přesvědčovala mě, že dělám svou životní chybu, že bych mu měla ještě dát šanci. Argumet, že těch šancí už dostal nepočítaně, vůbec nechtěla přijmout. A já po nějakém čase nátlaků skutečně ustoupila a udělala největší chybu svého života. Během násleujícího roku následovalo těhotenství, svatba, porod, rozchod, rozvod - přesně v tomto pořadí. Nepříjemné důsledky toho jsem řešila dalších 10 let, než můj ex náhle zemřel. Je mi jedno, jak před vámi vypadám, ale mě se ulevilo, nesmírně mi tím zjednodušil život. Vlastně byl druhým člověkem, který změnil můj život a možná i osobnost. Nelituju, nevyčítám, asi to tak mělo být. Stala jsem se poměrně silnou, naučila se řešit problémy všeho druhu, vůči chlapům jsem se dlouho chovala jako mrcha. A díky Kristě dodnes těžko navazuju přátelství, jako bych se bála, že zase dám na něčí názor více než na svůj. Jediné pozitivní, co mi zbylo je moje dcera, i když i o tomto pozitivu jsem v době její puberty občas pochybovala. Naštěstí jsme to obě zvládly a dnes můžu být hrdá jak na ni, tak na sebe.

Dalším člověkem, který měl na mě velký vliv, byla kolegyně v mém prvním zaměstnání. Tentokrát hlavně pozitivně. Já svou kariéru teprve začínala, ona se pomalu chystala do důchodu. Nějaká rivalita mezi námi nebyla nutná, spíš mám pocit, že se snažila vychovat si nástupkyni. Na to sice už nedošlo, protože firma během pár let zkrachovala. Profesně mě naučila tolik, že jsem z toho mohla čerpat později i v dalších zaměstnáních. Po nástupu do svého posledního místa jsem na ni často vzpomínala, protože bez její "školy" bych pravděpodobně nikdy nezvládla nastoupit na pozici, která před tím neexistovala, vymyslet si nějaký vlastní systém, organizaci a pod.  A  dala mi toho hodně nejen profesně. Radila jsem se s ní o všech možných probémech s domácností, výchovou. V tomto směru mi suplovala mámu, která pro mě nikdy radu neměla, jen kritiku nebo výčitky.

Byla mým vzorem.

V souvislosti se svým současným životem také musím zmínit svou další kamarádku Jindřišku. Seznámila mě totiž s mým současným mužem. I když po předchozí zkušenosti už jsem neměla zájem se nějak vázat. Ale vzniklo mezi námi pěkné přátelství, 2-3x za rok jsme se všichni tři sešli někde na kafe... Po nějaké době (cca 5-ti) letech přeskočila jiskra a my spolu začali chodit a brzy přišla i svatba. A tím se vlastně dostávám k tomu poslednímu člověku, z těch co jsem zatím potkala...

Zatím posledním, kdo mi změnil život, je můj manžel. Doslova ho obrátil vzhůru nohama. Díky němu se z holky, která se ze všech sil snažila být "dámou z města" stala obyčejná hanácká selka a já se v té roli vyloženě našla. Od té doby, co jsem se přestěhovala k manželovi na vesnici dělám věci, o kterých jsem si nikdy nemyslela, že bych je vůbec dokázala a že mě to ještě k tomu navíc bude bavit. Naučila jsem se zabít prakticky cokoliv, co se dá sníst - kuřata, slepice, kačeny, husy, moráky, bažanty, perličky, holoubata, králíky, ryby, jehně, kůzle... Prase ne, to je moc velký a chce to odborníka s asistencí alespoň dvou silných chlapů. Ale měla jsem tu čest míchat o zabíjačce krev. A nejen že dokážu skoro všechno zabít, ale také očistit a vykuchat. Uvařila jsem a ochutnala jídla, o jejichž existenci jsem do té doby neměla ani ponětí. Zkusila jsem zavařit všechno, co mi přišlo pod ruku. Zvládnu nauzdit a osedlat koně, podojit kozu i nasíct trávu kosou. Já - ženská, která 70 % svého dosavadního života strávila v městském paneláku. Ale to je jen jedna změna. Po boku svého muže a vlastně od něj jsem se naučila být sama sebou a necítit se kvůli tomu provinile, vedle práce si i užívat, netrápit se věcmi které nemůžu ovlivnit a nevzdávat nic předem. Díky němu jsem pochopila, že každý konec, byť je sebesmutnější, může být začátkem něčeho nového a lepšího. Máme to jen ve svých vlastních rukou.

A co vy? Máte ve svém životě někoho, kdo ovlivnil jeho směr, nebo ho výrazně změnil? Pochlubte se...