Nevím jak vy, ale já začínám mít pocit, že tento rok bude asi pěkně náročný. Ještě neuběhlo ani čtrnáct dní a na mě už se vyvalila pátá jobovka.

Zítra jdu na pohřeb sousedovi. Minulou neděli se oběsil na zahradě. Byl mladší než já a neunesl tíhu života. Nevím nic bližšího, ale nejspíš jsou za tím dluhy. Já ho znám jako slušného a

Přelom roku je časem, kdy spousta lidí bilancuje, co jim ten starý rok dal a vzal. Ani já v tomto směru nejsem vyjímkou, ale poslední roky bývalo to bilancování poměrně stručné - žádné větší změny se neudály. Ani v uplynulém roce se toho významného mnoho neudálo. Ale přece, pár takových věcí se našlo.

Leden byl významný

Uf, Vánoce jsou konečně za náma. Ne, že bych tyto svátky nějak neměla ráda, naopak vánoční atmosféru si užívám a nijak se nestresuju. Jediná pro mě stresující věc je "povinná" návštěva u rodičů, zvláště pak díky mé matce. Ale abych to vzala pěkně popořádku...

Abych se na Štědrý den nemusela moc honit, připravím si většinu

Končím!

Nikoliv s blogem, ale s vánočním shonem. Sice mě to baví, ale už začínám mít plný kecky. Musím toho nechat dřív, než mi to začne otravovat vánoční atmosféru doma. Včera jsem vyřídila poslední objednávku na háčkované ozdůbky (andělíčky už nechci ani vidět) a dnes jsem

Už mnoho let je v naší vsi tradicí tzv. Helodýň zvětší části inspirovaný svátkem Helloween. Samozřejmě světýlka z vyřezaných dýní jsou snad všude, nejen u nás. U nás naopak vůbec žádné neuvidíte, dokud nenastane onen zmíněný Helodýň. Teprve v určený den se dýňové lucerničky nastaví před domky a vpodvečer poprvé zazáří. Děti s lampiony se shromáždí na návsi a začíná lampionový průvod - vyrazí se

Aktuální téma týdne blog.cz je pro mě velmi emotivní záležitost a nedá mi, abych se k tomu u sebe na blogu nevyjádřila. Dalo by se říct, že potraty nebo myšlenky na něj mě provázejí skoro celý můj dospělý život. Je to taková moje třináctá komnata. A možná nejen moje. Vždyť potrat (ať už samovolný, nebo vyvolaný) je pro většinu žen tak citlivá záležitost...

Dnes jsem celý den nějak naměkko. Asi se není čemu divit, přišli jsme o kočku. Ráno, když jsem spěchala do práce, viděla jsem ji ležet na silnici před vraty v kaluži krve. Srazilo ji auto. Stále to nechápu! Ano, ráda a často se toulala v parku na návsi. Ale vždycky chodila způsobně po chodníčku. Snad jí v noci přeběhla přes cestu myška a ona se vrhla za ní... Kdo ví.

Ačkoliv se o "odstávce" mluvilo už od mého nástupu do práce, do poslední chvíle nebylo jisté, jestli se bude týkat i našeho oddělení. U nás totiž žádné stroje, které by potřebovaly údržbu, nejsou. Odstávka však sloužila našemu vedení jako motivace pro všechny ty nucené přesčasy. Pokud nestihneme splnit zakázky, tak prostě dovolenou nedostaneme. I přesto, že

Práce, práce a zase práce. Zřejmě jsem si v pracovní smlouvě nepovšimla klauzule o tom, že zaměstnanci nemají nárok na soukromý život.

Jsem tam teprve měsíc a začínám toho mít plný zuby. Je to názorná ukázka "zákona padajícího hovna" v praxi. Ať se v práci posere cokoliv, vinu nese ten poslední - tedy adjustace (= my).

Jak se postupně naši dobrovolní hasiči stávají rodiči,  začala klíčit myšlenka, že by nebylo špatné ty svoje dětičky také zaměstnat něčím jiným, než počítačovými hrami. Od myšlenky není zas tak daleko k činům, a tak loni na podzim "Mladí hasiči" zahájili svou činnost. Zájem mezi dětmi byl obrovský. Podstrčili jsme jim i našeho antisportovně naladěného