Šetřím na galanterii

Práce, práce a zase práce. Zřejmě jsem si v pracovní smlouvě nepovšimla klauzule o tom, že zaměstnanci nemají nárok na soukromý život.

Jsem tam teprve měsíc a začínám toho mít plný zuby. Je to názorná ukázka "zákona padajícího hovna" v praxi. Ať se v práci posere cokoliv, vinu nese ten poslední - tedy adjustace (= my). Od nástupu do práce jsem neměla žádný celý volný víkend. Z příkazu nejvyššího (= ředitele) se chodí do práce furt, protože adjustace nestíhá. Pana B. nezajímá, že někdo "nahoře" zadal do výroby jiný výrobek, čímž se zdržela výroba pro Německo. Podle něj se v adjustaci flákáme. Nikdo mu nevysvětlí, že jim to z výroby bereme pod rukama, ani že výroba nestačí vyrábět tak rychle, jak my jsme schopni to zabalit. Sice chodíme do práce i o víkendech a teď i svátcích, ale stejně se dělá něco jiného. Ředitel zuří a my jen tiše skřípeme zubama, protože "můžeme být přece rádi, že vůbec máme práci".

Nejnovější nápad pana B. je třísměnný provoz. Dosud nás v adjustaci bylo 28 zaměstnanců a k tomu zhruba desítka brigádníků postahovaných z jiných oddělení. Díky geniálnímu nápadu pana ředitele nás má být od 1.5. o celých 5 lidí více. Jenže kde vzít lidi? Za branou fabriky rozhodně nestojí zástupy prácechtivých nezaměstnaných. Výsledek těchto reorganizačních opatření je to, že do adjustace přišli 4 noví zaměstnanci a 6 jich odešlo ze zdravotních důvodů (nemůžou dělat noční směny). Takže je nás míň než předtím a ani na třísměnném provoze nestíháme.

Z výroby nám to chodí po dvou přepravkách v intervalu cca 2 hodiny. Podle ředitele by měla jedna ženská zabalit dvě přepravky za směnu. Za jak dlouho udělá stejné množství práce 10 ženských? A co asi tak dělají v tom zbývajícím čase, než jim z výroby přijde další práce?

Práci potřebuju, manželův důchod není na moc velké vyskakování. Ale stále víc se upínám ke svému snu. Chci obchůdek s galanterním zbožím! Šetřím korunku ke korunce a čekám, až se stane zázrak a můj sen se splní. Když se ohlédnu zpět na svůj život, splnilo se mi už hodně snů, o kterých jsem si myslela, že se nikdy splnit nemůžou. Tak proč by se nemohl splnit i tento?