Skutečně svobodnými se staneme až tehdy, když nás už vůbec nebude zajímat, co si o nás myslí ostatní lidé.
Jsem členem
|
Úspěchy a ocenění:
|
Článek Povánoční ohlédnutí
Komentáře k článku: Povánoční ohlédnutí
adil: No, ono se říká -Vánoce svátky klidu a míru, mělo by to tak být a ne vždy to tak bývá, ale člověk ten čas nějak víc prožívá a přeje si srdečnost a vzájemné pochopení hlavně od svých nejbližších. S maminkou to asi nemáš lehké, zdá se....
---
adil.pise.cz
kerria: Někdy si říkám, že za těch 40 let, co ji znám už by mě spousta věcí neměla překvapovat. Vlastně ani nepřekvapuje, ale některé věci člověka budou mrzet pořád i když ví, že je to spíš důsledek duševní nemoci než nějaký zlý úmysl.
Čerf: Hustá atmosféra a "napnelismus" o Vánocích nejsou nic příjemného, taky jsem to už kdysi zažil a jsem moc rád, že se vše změnilo. Držím palce, aby vše postupně směřovalo k lepšímu. Mimochodem, ten nápad s přáním Ježíška, aby si děti doozdobily stromeček, je výborný 
.
kerria: Ve vztahu k mámě je napnelismus pořád a nejen u mě. O Vánocích možná ještě napjatější. Bohužel tyto svátky člověk vnímá i tak, že by měl odpouštět a snažit se s druhými nějak vyjít. Což v důsledku znamená, že se dobrovolně masochisticky vrhá do podobně napjatých situací.
signora: Tak už zase. Napsala jsem komentář a on se ztratil - prý zase špatný kód. Tak zkouším znovu.
Tvá matka a její chování mi připomíná tak trochu to, co se stalo mé dceři. Spěchala od nás k Tomášovým rodičům, aby tam nedostala NIC. Už se to stalo podruhé. Poprvé to přičítala zmatkům, mohlo dojít k omylu - v podstatě chování svých tchánů omlouvala. Když mi to říkala, tekly jí slzy. Tomáš je z dvojčat, druhá snacha byla obdarována. Dcera si říkala jen proč? A pak se rozhodla, že o příštích vánocích k tchánům prostě nepůjde. U tebe je to smutnější o to víc, že se jedná o matku.
Přeji proto, nejen tobě, ale celé rodině co nejlepší vstup do roku 2014, hodně zdraví, štěstí, vzájemné lásky a co nejméně setkání se zlými lidmi.
kerria: Alenko, děkuju za přání. Bohužel, vzhledem k mým rodinným konstelacím se podobným setkáním nejspíš nevyhnu.
(ne)Dárky už neřeším a připisuju to na vrub duševní nemoci.
vendy: Přesto je dobré, že jsi k rodičům jela. Možná tě to vyčerpává, ale jsou to pořád tvoji rodiče a aspoň si jednou nebudeš muset vyčítat, že jsi je zanedbávala, nebo ses o ně nijak nezajímala.
To, že oni ignorujou tebe (jako v případě dárečku), chápu, že tě mrzelo. Koho by to nemrzelo? Nejde o dárek, ale o to, že si někdo vzpomene. A jak říkáš, i ta blbá čokoláda by udělal radost...
Honzík je krásnej kluk a kdoví, možná ještě Ježíšek zavítá. A když ne, Ježíška si užil a teď bude mít pro změnu dárky od rodičů...
A dobré je, že ses potkala s kamoškou a daly jste řeč, to je taky potřeba, trochu vypadnout z reality a vyčistit si hlavu.
test: Kerrio,
Vydrž ty návštěvy, buď ta silnější, ač je to těžké!
U našich je taky kravál, husto a věčné popichování až hádky, jak vykresluješ. Někdy to umím vyfiltrovat a jindy mám potřebu kompletního očištění, když se vrátím domů.
Hodně je to o odpuštění, taky vícero rodičů nedostanu a časem si uvědomuju věci, které jsem dřív ukřivděně neviděla.
Občas vyjdu líp s tátou, občas s mámou, jsem za to v tom šumu ráda.
V našem svatebním kázání při obřadu jsme dostali radu - ať neočekáváme naplnění v lásce, že podstatou lásky je hlavně dávat. Uznávám, že je to hodně těžký, ani ne tak s partnerem, jako u ostatních lidí. Člověk prostě stojí o tu oboustrannost.
Kapříka si dám právě jen u našich, těším se, snad už o víkendu! Jinak mají dost pokojů, je kam se chvílema ukrýt. nevylučuju hádky, ale dřív se budu modlit než křičet. člověk toho pak vyřkne o půlku míň!
Letos jsem si dala punč ve Vídni, pomerančový výborný a morbidně drahý
Přeju požehnaný rok 2014, hlavně domácí soudržnost, která hodně dobíjí a pohání vpřed!
punerank
kerria: Díky za podporu. U nás je trošku jiný problém, než v normálních rodinách. Máma s největší pravděpodobností trpí paranoiou - trpí utkvělou představou, že všechno, co uděláme má jediný smysl - ublížit přímo jí. My všichni schválně ničíme sami sebe, abychom ji, milující matku, zranili. A ona je v tom vlastně nevinně, jen se brání. Vyjít s takovým člověkem je strašně těžké.
Máš pravdu, je to máma a tu máme jen jednu. Ale zkus si představit, jaké to je, když matka o tvém muži mluví jako o kriplovi a o tvém dítěti prohlašuje, že není její vnouče. Problém je, že tohle říká jen, když jsme spolu naprosto samy. Pokud se v tu chvíli urazím, tak nikdo nechápe důvod a ona všechno překroutí.
test: Určitě ti nechci nějak radit, znáš svou situaci nejlíp. Znám jednu ublíženou, velice negativní paní - kamarádky mámu a to nedám nadlouho. o to hůř, když to není cizí člověk a něco tě k němu váže! Držím pěsti pro příště! a díky za radu s komentářema!