Na pokraji šílenství

Jsem šílená! Nebo alespoň nemám k tomu daleko. Jak jinak označit stav, kdy máte pocit, že už víc neunesete? Stav, kdy vás jako jediné řešení napadá rozběhnout se a plnou silou vrazit hlavou do zdi? Možná by mi to skutečně pomohlo. Skončila bych pak v polstrovaný cele, daleko od všech problémů, daleko od naší Báry.

Ano, je to Bára, kdo ve mě probouzí tyto záchvaty. Zatím stále jen brečím a v hlavě mi hučí spousty hlasů. Některé mě obviňují ze selhání, jiné mi barvitě líčí Bářiny různé hrůzné konce. A v posledních dnech se k nim přidávají hlasy, které mi dávají tipy, jak s tím vším skončit, dokonce i jak umlčet všechny ty hlasy.

Ale vůbec nejhorší je ten hlas, který se mi snaží namluvit, že by bylo daleko lepší, kdyby Bára tu svou nedávnou autonehodu vůbec nepřežila. Zajímá vás, jak může matku něco takového vůbec napadnout? Docela snadno. Její smrt by mě skutečně bolela a asi bych se s tím těžko srovnávala. Ale bylo by to rychlé a nemusela bych se dívat, jak umírá někde ve sqotu s jehlou v ruce. Zůstaly by mi krásné vzpomínky na to, jaká to byla prima holka. Co mi zůstane v tom druhém případě? Doživotní sebeobviňování, dokud se z toho skutečně nezblázním.

Nevím, jestli něco užívá, ale posledních pár týdnů se chová velice agresivně, a to bez jakéhokoliv důvodu. Dokonce mi volala paní učitelka ze školy, že má stejné podezření. Co mám dělat? Jak v takové situaci reagovat? Jasně, dají se udělat testy, ale jaký to má smysl? Získala bych jistotu, ale za jakou cenu? Naše vztahy jsou už tak dost narušené. Mám to, už tak dost křehké pouto, úplně zničit tím, že projevím svou nedůvěru? A nakonec, i kdyby ty testy byly pozitivní, stejně nemůžu nic dělat. Za pár dní je jí 18.

Přesto, něco jsem udělat musela a mohla. Pod záminkou, že "už jsem se na ten svinčík nemohla dívat" jsem jí uklidila a hlavně prohledala pokoj. FBI by to neudělala dokonaleji. Nic jsem nenašla, ani psaníčka, ani podezřelý prášek, ani trubičky na šňupání, ani skleněnku, ani stříkačky nebo jehly. Nic.

Jenže moc mi to nepomohlo. Ve skutečnosti to vůbec nic nedokazuje. Pořád se cítím mizerně.