Skutečně svobodnými se staneme až tehdy, když nás už vůbec nebude zajímat, co si o nás myslí ostatní lidé.
Jsem členem
|
Úspěchy a ocenění:
|
Šílenost zvaná dospělost
6. září 2012 | 20.25 |
Jsem dospělá, už hodně dlouho, už tak dlouho, že mám dospělou dceru. 18 let je jen číslo, to jsme se prostě dohodli, že od teď pro člověka budou platit jiná pravidla. Klidně jsme se mohli dohodnout i na jiném čísle: 17 let, 18+7/5 let, 250 měsíců, 7000 dní.... Nebo i na několika různých číslech od kterých by se odvíjely různá pravidla...
Podle mě je 18 let příliš brzo, chtělo by to alespoň o rok později. Za mého mládí (a údajně i v dobách mládí mého táty), platilo, že 18-tiletí byli v maturitním ročníku. Odmaturovali a mohli se stavět na vlastní nohy a být opravdu dospělí. Politici nám prodloužili školní docházku a tím pádem má spousta rodičů doma na rok a více "plnoleté děti". Ano, ač papírově dospělí, jsou to stále děti závislé na rodičích.
Máme doma dospělé, kteří si "údajně" mohou dělat, co chtějí a do jejichž věcí už nemáme právo mluvit. Ale zůstala nám povinnost se o ně starat, dokud chodí do školy.
- Takové dospělé dítě si klidně může samo psát omluvenky, když se mu do školy nechce a my s tím nemůžeme nic dělat, nemáme na to právo
- Dospělé dítě si může chodit domů kdy ho napadne, nebo třebas i několik dní vůbec a my ani nemáme právo vědět, kde je. Pokud nám to sdělí, je to jen jeho dobrá vůle.
- Dospělé dítě si může chodit domů opilé, zfetované apod., ale my s tím nemůžeme nic dělat, nemáme na to právo.
- V tom asi nejhorším možném scénáři si dospělé dítě může vzít půjčku/-y a dluhy nesplácet (když chodí do školy a ne do práce, tak kde by na to asi vzalo, že?). Co s tím můžou rodiče udělat? Jaká jsou jejich práva? Žádná! Pokud se chceme vyhnout exekuci na majetek, nezbývá než zaplatit. A dospělé dítě? Jak ho můžeme potrestat? Vůbec nijak. Je nějaká možnost se proti tomu bránit? Bohužel, jste bez šance.
Koho napadla taková šílenost?
Studující dítě nemůžete jednoduše "vyhodit" z domu ať je jakkoliv staré! Jste totiž stále povinní se o ně starat! I když... Napadá mě jiná šílenost. Myslím, že neexistuje rodičovská povinnost umožnit dítěti dostudovat. Co když se jako rodič rozhodnu, že si nepřeju, aby mé dítě dál studovalo? Docela zajímavý precedent, nemyslíte?