Kdyby byly v prdeli ryby....

Už nevím kdo to řekl, ani v jaké souvislosti. Toto úsloví si připomínám vždy, když mě něco nutí se hrabat v minulosti a přemýšlet, jak by život vypadal, kdyby......

Kdysi dávno jsem musela udělat jedno závažné rozhodnutí, které Báře ovlivnilo celý život. Nebyl to ani výběr vhodné školy, ani stěhování, dokonce ani tak závažná věc, jako moje svatba a následná změna bydliště. Musela jsem rozhodnout o termínu, kdy Bára nastoupí povinnou školní docházku.

Bára byla na svůj věk velmi chytrá. Jelikož je však narozená až začátkem školního roku, měla nastoupit do školy tzv. o rok později. Přesto jsem ji vzala k zápisu o rok dříve. V té době, tedy v době toho předčasného zápisu, už uměla číst, sčítat a odečítat přes desítku. Začínala pronikat do tajů násobení a pokoušela se "obkreslovat" psací písmo. Představa, že bude další rok v mateřince a do školy by mohla nastupovat se znalostmi na úrovni absolventa druhé třídy mě docela děsila. Co, proboha, bude v té škole dělat?

Pokud mi teď někdo chce vyčítat, že jsem ji neměla dopředu nic učit, tak na svou obhajobu můžu s čistým svědomím říct, že jsem ji nic neučila. Jen jsem jí pravdivě odpovídala na její otázky, když se ptala, co je to za písmenko. Čtení jsem ji neučila, ale zkuste si sami rychle vyhláskovat třeba obligátní "máma". No schválně: m-á-m-a. Když to vyhláskujete hodně rychle písmenka samy splynou ve slovo. Tak se Bára naučila SAMA číst. S počty to bylo podobné. V časopise Méďa Pusík vycházely i počítací lušťovky. Já v té době hodně luštila křížovky a Bára chtěla taky něco luštit. Protože vyjmenovat čísla uměla, tak jsem jí vysvětlila, že napřed spočítá jablíčka na jedné mističce a číslo zapíše do chlívečku. Pak spočítá jablíčka na druhé mističce a číslo zapíše do druhého chlívečku. A nakonec spočítá jablíčka na jedné i druhé mističce společně a zase číslo zapíše do posledního chlívečku. No a tím je lušťovka vyluštěná. Nic víc, nic míň jsem ji neučila. Spíš jsem se ji snažila brzdit v rozletu, právě kvůli tomu, aby ve škole nebyla moc napřed. Jak jsem psala, byla chytrá a na všechno si přišla sama.

A tak jsem se s ní vypravila k tomu zápisu, ve věku pět a půl roku, v době kdy uměla číst, sčítat a odečítat, snažila se psát a objevovala násobilku. Věděla jsem, že tyto výjimky jsou možné, vždyť na střední se mnou chodili 4 spolužáci, kteří šli do školy "o rok dříve" Jenže paní učitelce budoucích prvňáčků se to nelíbilo. Podzimní děti jsou prý ještě nevyzrálé a na školu nepřipravené.

Dodnes nechápu, jak těch pár dní může dělat takový rozdíl. Dokonce i jeden den je obrovský rozdíl ve školní zralosti - dítě narozené 31.8. je zralé nastoupit o šest let později do školy, kdežto dítě narozené 1.9. potřebuje "zrát" o rok déle. Aby mi to názorně předvedla, tak Báře dost přísně poručila popsat obrázek a Bára se docela pochopitelně zasekla. Ale nedala jsem se a protože výjimky skutečně možné jsou, tak Bára dostala papír na posouzení školní zralosti do ped-psych poradny ovšem s tím, že pokud bude pozitivní, máme si najít jinou školu, protože tahle ji z kapacitních důvodů stejně nepřijme. Bohužel, jsem věřila, že na to mají právo a tak jsem si to ani neověřovala.

V ped-psych poradně jsem vypsala nějaký dotazník, pak si vzali Báru beze mě, pak ještě chtěli mluvit jen se mnou. Jejich závěr se shodoval s mým. Ano, Bára je skutečně na školu zralá. Ale má jisté problémy v sociální oblasti. Je ostýchavá, nemá ráda cizí lidi, je nejistá v komunikaci, hůře navazuje vztahy... Ani to pro mě nebylo nic nového. Doporučení jsme ale dostali, v září tedy mohla nastoupit do školy. Jenže kam? V místní škole ji nechtěli, navíc jsem měla neodbytný pocit, že při náznaku jakéhokoliv problému, by se to místo hledání řešení, jednoduše svádělo na tu "krávu matku", co si nedala říct. Takže do této školy raději ne, ani kdybych měla příkaz od samotného prezidenta.

Co teď, Bára sice je na školu zralá a pravděpodobně by se mi i podařilo najít nějakou, kde by mohla nastoupit. Brno je veliké. Jenže pak by musela chodit s úplně cizími dětmi. Neznámé prostředí, cizí děti, nové povinnosti... Nebyla by to pro ni příliš velká změna? Pokoušela jsem se odhadnout, za jak dlouho by si zvykla na děti, které nikdy neviděla a s nimiž se mimo školu nebude ještě několik let vídat. Jaký dopad by na ni mělo, kdyby se jí takovým způsobem přetrhly vazby na současné kamarády?

Přemýšlela jsem dlouho, několik dní. Nakonec jsem se rozhodla, že pro Báru bude lepší, když zůstane se svými kamarády, které zná ze školky a hřiště a ve škole, kterou také trošku zná. Se školkou tam totiž občas chodili do tělocvičny nebo do hudebny. Tak bude hooodně napřed. S tím si snad nějak poradíme a pravděpodobně lépe než s adaptací se na nové prostředí a vytvářením nových sociálních vazeb.

Nikdy jsem o tomto svém rozhodnutí nepochybovala. Jsem přesvědčená, že to bylo správné rozhodnutí. Jen jednou, když mě někdo výčitkami tlačil do úvah "coby-kdyby" mě napadlo:

To jsou fakta, tak by to skutečně bylo. Ale už jsem řekla, nelituju toho. I dnes, přes všechny ty problémy, které jsme s Bárou později měli jsem stále přesvědčená, že to bylo to nejlepší. Protože je tu ještě jiné kdyby: