Exekutor klepe na dveře

A je tu další z řady průserů naší Báry. Tak ráda bych napsala i něco pozitivního, ale poslední dobou mám pocit, že nic takového není. O co jde tentokrát? O výhružný dopis od agentury vymáhající dluhy: "Ihned zaplaťte, jinak máte na krku exekutora!"

Dopis byl adresovaný přímo Báře. Porušila jsem listovní tajemství a dopis otevřela, protože stejně o žádné tajemství vlastně nešlo. Co přesně je v obálce bylo výrazným písmem napsáno už v adresním okénku nad Bářiným jménem a adresou. Pravděpodobně už to ví půl dědiny, protože naše pošťačka je drbna. Ale to mi je celkem fuk, mínění lidí mě nikdy nějak moc nezajímalo. Horší je, že se naplnily naše nejčernější obavy. Vyhrožují nám zabavením majetku! Našich věcí na které jsme mnohdy léta šetřili, kvůli nimž jsme se vzdaly různých požitků (např. dovolených u moře), věcí k nimž máme jistý vztah, věcí které z našeho domu dělají domov... Proč?

Co se vlastně stalo? Manžel okamžitě volal na tu agenturu, aby zjistil, o co vlastně jde. Asi před půl rokem jela Bára načerno tramvají a měla tu smůlu, že ji vyhmátl revizor. Vypsal jí pokutu s níž se doma nepochlubila. Nějak nechápu, proč např. nepřišla z dopravního podniku ani žádná upomínka... Chvilku si pohrávám s myšlenkou, že je to hloupost. Bára přece ještě není plnoletá. Jenže v tom případě za ni neseme zodpovědnost my - rodiče. Takže je to vlastně i náš dluh a jeho vymáhání je oprávněné.

Co se dá dělat, zaplatíme. Nakonec jsou to jen peníze. Ale žere mě, že Bára z toho vyklouzne beztrestně. Jako by se vlastně nic nestalo. Ne, že bych ji nechtěla potrestat, ale jaksi neznám způsob, jak ji donutit, aby se trestu podřídila.