Skutečně svobodnými se staneme až tehdy, když nás už vůbec nebude zajímat, co si o nás myslí ostatní lidé.
Jsem členem
|
Úspěchy a ocenění:
|
Neúcta k učitelům
8. květen 2010 | 11.53 |
Nedávno mi přišlo mailem povídání o tom, jaký je učitelské povolání adrenalin. Jak je náročné čelit třicítce rozjívených dětí, kteří si jich vůbec neváží, ba přímo jimi pohrdají. A rodiče? Ti se obvykle přidávají na stranu dětí. Kde se vlastně bere ta všeobecná neúcta k učitelům?
Nejčastěji slýchávám, že děti vlastně kopírují své rodiče, když je slyší neuctivě mluvit o pedagozích. Ale je to skutečně tak jednoduché? Proč jsou ti rodiče takoví? Kde to má vlastně původ?
Ve vzpomínkách se vracím do školních let. Měla jsem různé učitele a na mnohé z nich asi nikdy nezapomenu. Na některé proto, že to byli skuteční Učitelé (s velkým U), na jiné proto, že to byli nefalšovaní blbci k pohledání. Nějak se nemůžu zbavit dojmu, že těch blbců bylo daleko víc. A pak samozřejmě byli i učitelé průměrní, kteří prošli mým životem, aniž by zanechali jakoukoliv emocionální stopu.
Musím přiznat, že na naší základce se snad učitel-blbec ani nevyskytoval. Ano učitelé měli své také své mouchy, ale dodnes jsem přesvědčená, že svým předmětům perfektně rozuměli. Ze znalostí, které nám dali, jsem mohla čerpat po celou dobu studia na střední i později v životě. Na střední už to bylo horší, obzvláště v odborných předmětech.
6px; font-family: inherit;">Honoré de Balzac: Oblíbený autor naší češtinářky. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby... Kdyby probíráním látky určené na 2-3 hodiny vč. Besedy o mimočítankové četbě, nestrávila skoro celé pololetí. Na konci toho roku téměř nikdo neodevzdal učebnici literatury, všichni ji údajně "ztratili". Nedivte se, když jsme v červnu byli sotva v půlce a ty chybějící znalosti potřebovali k maturitě.
Slohové práce: Naši češtinářku jsem vám už představila. Její další vášní byly drby. Všechny slohy i ty cvičné, které nám zadávala, měly za téma něco z našeho soukromí: Zážitek z prázdnin, Charakteristika jednoho z rodičů, Popis bytu, Moje koníčky a zájmy, Oblíbené jídlo ... řeknete si možná, že taková témata jsou zcela normální a já s vámi souhlasím. Co už není normální, že následující hodinu tyto soukromé a mnohdy citlivé věci zesměšňovala před celou třídou.
Právní nauka: Přestože se na naší střední škole jednalo o jeden z odborných předmětů, jeho smysl mi zůstal utajen až od nástupu do svého prvního zaměstnání. Teprve pak jsem pochopila, že všechno, co jsme se ve škole učili, má oporu v zákonech a bez jejich znalosti nemůžu dobře vykonávat svoji práci. Ve škole jsme se naučili akorát to, jak se pozná, že zákon nabyl účinnosti, tedy spíš že je to napsané na konci toho zákona. Absolvovali jsme jednu povinnou exkursi k soudnímu líčení. Zbytek výuky probíhal formou čtení učitelovy sbírky soudniček.
Psychologie práce: Odborný předmět určený pro potenciální budoucí personalisty. Náplň hodin sestávala z vyplňování různých psychotestů. V personalistice se nejspíš neuplatním.
Nauka o výrobě: Další z odborných předmětů, který nám měl rámcově objasnit technologické postupy v různých výrobních procesech. Troufám si tvrdit, že v tomto oboru moje byť skromné znalosti získané četbou dětských naučných knih vysoce převažovaly znalosti učitelky. Učitelka to sice pojala dost zodpovědně a diktovala nám do sešitu sáhodlouhé zápisy, které ovšem mnohdy postrádaly jakýkoliv smysl nebo souvislosti. Jelikož tomu sama nerozuměla, nutila nás se ty zápisy naučit zpaměti a téměř doslova je interpretovat. Můj pokus o vlastní popis výrobních postupů (při zkoušení) se nesetkal s pochopením.
Ovšem ani tyto vlastní špatné zkušenosti ve mně nevyvolaly takové pohrdání naším školstvím, jako pozdější zkušenosti s učitelkami naší Báry. Bára bohužel měla tu smůlu, že už na prvním stupni ZŠ zjistila, že i učitel je jen člověk, který dělá chyby - tedy spíš hodně chyb. Nebylo snad týdne, aby se mě zmateně neptala, jak to, že paní učitelka má zase v zadání domácího cvičení chybu. A kolik jich neodhalila, protože na to zatím její znalosti nestačily! Občas mi cukala ruka, jak jsem chtěla vzít červenou propisku a opravit hrubky při shodě přísudku s podmětem. Když přidám pozdější potřebu spoustu věcí Báře dovysvětlit, či přímo ji to naučit, protože škola selhala...
Skutečně jsem se snažila, abych před Bárou o učitelích nemluvila nijak špatně. Ale děti nejsou hloupé. Udělají si vlastní názor. Takových učitelů si vážit nebudou!