Štědrý den je konečně za námi. Už několik let je pro nás (tedy mě a manžela) dost stresující. Abyste rozuměli, máme dceru v pubertě. Toto období hledání vlastní identity a snahy prosadit vlastní názor nás právě o Vánocích staví před náročné zkoušky trpělivosti.
Před asi půl rokem se našemu Honzíkovi stala nehoda. Učil se chodit, ztratil balanc a upadl. A rovnou na hlavičku. Byla to rána, že bych byla přísahala, že mi zacinkaly skleničky v sekretáři. Plakal a potom do deseti minut usnul, přestože ještě nebyl jeho čas na spaní. Jistě chápete, že jsem dostala strach a tak jsme jeli na pohotovost. Pro jistotu. Nikdy bych si neodpustila,
Dnes, v den Dušiček, na mě padá melancholická nálada. Je to stejné jako každý rok. V tento den lidé uctívají památku zesnulých. Každý zřejmě trošku jinak. Někdo jde na hřbitov a zapálí svíci, jiný vzpomene motlitbou.
Jak se rodilo v roce 1991 jste si mohli přečíst nedávno. Ráda bych na tento článek navázala a popsala svoji zkušenost s péčí na oddělení šestinedělí v Brně - Bohunicích v roce 1991.
Po porodu jsem tedy pohledem vyprovázela svou holčičku, zatímco mě odváželi
A je tu další z řady průserů naší Báry. Tak ráda bych napsala i něco pozitivního, ale poslední dobou mám pocit, že nic takového není. O co jde tentokrát? O výhružný dopis od agentury vymáhající dluhy: "Ihned zaplaťte, jinak máte na krku exekutora!"
Dopis byl adresovaný přímo Báře. Porušila jsem listovní
Ve městech je většinou nabídka kroužků pro děti pestrá a kolikrát člověk neví, který si vybrat. Ale na vesnici to často bývá problém. I když, jak kde. Naše obec má cca 250 obyvatel. Už několik let tu fungují 3 dětské kroužky: Cvičení v Sokole, Šikovné ručičky a Ochránci přírody. Nedávno k nim přibyl další - Mimi klub.
Jak už víte z předchozích článků, v roce 1991 se mi narodila dcera Bára. Byla jsem šťastná matka a přestože jsem byla zcela nezkušená i neinformovaná, laktace se mi rozběhla přímo ukázkově. Jenže...
Jenže dva měsíce po porodu vyvrcholily naše dlouhodobé manželské konflikty, které byly porodem na čas odsunuty do pozadí. Definitivně
Je zajímavé, kolik rodiček je nespokojených s péčí v porodnici. Údajně si z porodu i celého pobytu odnášejí obrovské trauma, které ani radost ze zdravého miminka nedokáže zahladit. Taky jsem kdysi zažila porod, který opravdu nepatří mezi ideální. A zřejmě mě to taky poznamenalo, protože v případě druhého porodu jsem téměř hystericky vyžadovala po svém muži, aby byl
Už v těhotenství jsem chtěla s naším budoucím miminkem chodit na plavání. Jako optimální věk pro začátek jsem viděla asi 6 měsíců. Vzhledem k takřka celodennímu kojení jsme se na plavání skoro celý rok nedostali.
Před pár dny jsem byla svědkem jedné příhody: Maminka si hrála s holčičkou na písku. Přišla jiná holčička a začala je otravovat. Házela po nich písek, brala jim hračky z rukou, strkala do nich... Maminka z pískoviště vynaložila všechen svůj um, aby toho ten spratek (promiňte mi ten výraz) nechal. Napřed se ji snažila zapojit do hry, později už ji jen bezmocně okřikovala.