Ve městech je většinou nabídka kroužků pro děti pestrá a kolikrát člověk neví, který si vybrat. Ale na vesnici to často bývá problém. I když, jak kde. Naše obec má cca 250 obyvatel. Už několik let tu fungují 3 dětské kroužky: Cvičení v Sokole, Šikovné ručičky a Ochránci přírody. Nedávno k nim přibyl další - Mimi klub.
Myslím, že i pro tak malé děti je přínosné, když můžou alespoň občas trávit čas mezi vrstevníky. A tak jsem kvůli svému kloučkovi založila kroužek pro prťata. Přiznám se, že už nějaké zkušenosti mám. Kdysi jsem založila a několik let vedla přírodovědný kroužek. Pak jsem se přestěhovala a tady už kroužek podobného zaměření existoval. Teď však jsem na rodičovské s ročním dítětem. A nejsem jediná, je nás, maminek s malými dětmi, v naší vsi více. Bohužel tu není místo, kde by si děti mohly spolu hrát. Jediné hřiště v obci je kočárkům nepřístupné a navíc většinu času v obležení pubertální mládeže a podle toho taky vypadá.
Založit jakýkoliv kroužek není nic složitého. Jak na to? Napřed jsem si oběhla maminky s malými dětmi (1-3 roky) a zeptala se jich, zda by vůbec o takový kroužek měly zájem, který by se jim hodil den a kolik by byli ochotní platit za členství. Zájem byl a tak jsem začala hledat nějaké vhodné prostory. U nás v obci je několik možností: sokolovna, bývalá pionýrská a svazácká klubovna (dnes nevyužitá), bývalá škola (využívaná jen příležitostně), sokolovna... Jako první jsem oslovila obec, zda by pro nás měli nějakou volnou místnost jako klubovnu. Starosta obce souhlasil a přidělil nám jednu třídu v bývalé škole. A náš Mimi klub začal oficiálně fungovat.
Požádala jsem také na obci, zda by nemohli vyhlásit rozhlasem naši prosbu o darování hraček, kterým děti již odrostly. Tak jsme získaly něco do začátku. Dále jsme požádaly místní Sokol o "zapůjčení" žíněnky a lavičky, stejně je k ničemu nepotřebují, protože Sokol funguje jen papírově. Krom toho jsme mezi sebou vybraly po dvou stovkách a zakoupily pastelky, plastelíny, papíry, křídy a další nezbytné pomůcky. Zbytek peněz jsme schovaly pro pozdější použití, až jak nás budou napadat další věci, které bychom mohly potřebovat.
A co v takovém Mimi klubu můžeme všechno podnikat. Zpočátku jsem nechala děti jen tak řádit a vyblbnout se. Po několika schůzkách, kdy už se dost obeznámily s novým prostředím i hračkami jsem jim začala vymýšlet program. Takže kroužek teď probíhá asi takto: střídáme cca 15 min. volné zábavy a 5-10 min. hrajeme společně nějakou hru, nebo soutěž. Namátkou: Kolo kolo mlýnský, hlava ramena kolena palce, chodíme po lavičce, válíme sudy nebo děláme kotouly na žíněnce, běháme slalom mezi kuželkami, hrajeme na hada, napodobujeme zvířátka aj. Uspořádali jsme závody odrážedel. Nebojím se, že by mi došly nápady, spíš mám obavu, že to všechno ani během jednoho roku nestihneme podniknout.
Jsem ráda, že jsem se do toho dala. Je to prima, sejít se, poklábosit s maminkama a hrát si společně s dětmi. Jen je mi trošku smutno, když pomyslím na budoucnost svého kroužku. Až mi prcek odroste a já budu chodit do práce, už nebude čas na takový kroužek. No popravdě, asi budu mít jiné zájmy. Jen v duchu doufám, že se najde nějaká aktivní maminka, která kroužek po mě převezme a bude v něm pokračovat. Byla by škoda, kdyby zaniknul.