Dnes jsem celý den nějak naměkko. Asi se není čemu divit, přišli jsme o kočku. Ráno, když jsem spěchala do práce, viděla jsem ji ležet na silnici před vraty v kaluži krve. Srazilo ji auto. Stále to nechápu! Ano, ráda a často se toulala v parku na návsi. Ale vždycky chodila způsobně po chodníčku. Snad jí v noci přeběhla přes cestu myška a ona se vrhla za ní... Kdo ví.

Ačkoliv se o "odstávce" mluvilo už od mého nástupu do práce, do poslední chvíle nebylo jisté, jestli se bude týkat i našeho oddělení. U nás totiž žádné stroje, které by potřebovaly údržbu, nejsou. Odstávka však sloužila našemu vedení jako motivace pro všechny ty nucené přesčasy. Pokud nestihneme splnit zakázky, tak prostě dovolenou nedostaneme. I přesto, že

Ti, co mě čtou už delší čas, tak si pravděpodobně vzpomenou na bouřlivou pubertu mojí dcery a na to, jak jsem se s tím sama potýkala. Když se Bára začala trošku srovnávat, chtěla jsem své zkušenosti s tímto náročným obdobím sepsat. Třebas by se někomu moje rady a tipy mohly hodit. Vždyť dnešní mládež má tolik sebedestruktivních koníčků...

Minecraft je tvořivá počítačová hra, kde je celý svět složen z kostiček a vy máte možnost jej přetvářet dle svých vlastních představ. A když váš téměř šestiletý klouček takové hře propadne, tak nemluví o ničem jiném a hlavně na otázku, jaký by si přál narozeninový dort, odpovídá, že "minecrafťáckej". Co by milující matka pro své dítko neudělala, že? A tak si maminka jeden páteční den

Uhádnete, co je na fotografii?

Nebudu vás dlouho napínat, je na ní můj květinový záhon. S takovou láskou a péčí jsem se o něj léta starala. Ale všechno jednou končí a i moje kytičky

Práce, práce a zase práce. Zřejmě jsem si v pracovní smlouvě nepovšimla klauzule o tom, že zaměstnanci nemají nárok na soukromý život.

Jsem tam teprve měsíc a začínám toho mít plný zuby. Je to názorná ukázka "zákona padajícího hovna" v praxi. Ať se v práci posere cokoliv, vinu nese ten poslední - tedy adjustace (= my).

Jak se postupně naši dobrovolní hasiči stávají rodiči,  začala klíčit myšlenka, že by nebylo špatné ty svoje dětičky také zaměstnat něčím jiným, než počítačovými hrami. Od myšlenky není zas tak daleko k činům, a tak loni na podzim "Mladí hasiči" zahájili svou činnost. Zájem mezi dětmi byl obrovský. Podstrčili jsme jim i našeho antisportovně naladěného

První dojmy z práce už jsem popsala. Na tom se zatím nic moc nezměnilo. Ale bohužel, odpolední směna je náročná. Domů se dostanu až kolem 11 hod. v noci. Pokud se chci alespoň potkat s Honzíkem, musím ráno v 7 vstávat. Dopoledne uběhne tak strašně rychle, že na blog nemám vůbec čas. V rychlosti prolétnu jen pár svých největších oblíbenců, na které mám odkaz přímo z

První pracovní týden je za mnou. Přemýšlím, jak bych popsala své dojmy. Většina mých čtenářů chodí, nebo chodila do práce, takže víte, jak to v zaměstnání obyčejně chodívá. U nás je to asi podobné jako všude.

Původní pohovor jsem dělala na obsluhu nějakých strojů. A zpočátku mě docela štvalo, že si mě nevybrali. Místo toho mě šoupli

Přišlo to poměrně náhle, dalo by se říct jako blesk  z čistého nebe. V pondělí se opět zapojím do pracovního procesu. Ale na jak dlouho? Smlouvu mi sice napsali na půl roku, klasicky s tříměsíční výpovědní lhůtou. Jenže  podle toho, co mi personalistka řekla do telefonu, se jedná o nárazovou akci. Přesně se vyjádřila, že potřebují posílit stavy, aby stihli