Skutečně svobodnými se staneme až tehdy, když nás už vůbec nebude zajímat, co si o nás myslí ostatní lidé.

adil: Před téměř čtyřiceti lety jsem z rodinných důvodů změnila svoji původní profesi a nastoupila na místo, kde jsem o budoucí práci nevěděla vůbec nic. Měla jse už tři syny, nejmladší dovršil dvou let a já ho dávala do jeslí.Práce to byla psychicky náročná. Měla jsem štěstí na spolupracovnici, tehdy téměř padesátiletou svobodnou ženu jménem Drahuška. Pro její vstřícný přístup k lidem bez rozdílu jsem si jí vážila, byla mi velkým vzorem. I po tolika letech máme k sobě stále blízký, srdečný a skoro sesterský vztah. Jinak tvůj článek vypovídá, že i tvoje životní cesta tě dovedla nakonec do místa kde se cítíš dobře a silná "v kramflecích".