Do minulosti bez stroje času

Hledání předků je obrovské dobrodružství. Představte si, že najednou držíte v rukou knihu, do které někdo psal před dvěma sty, či třemi sty léty. Opatrně obracíte jednotlivé listy a hledáte povědomý shluk písmen - jméno. Když ho konečně najdete, luštíte starobylý rukopis na zažloutlém papíře, skoro jako Champolion Rosettskou desku. Žádné slovo nesmí zůstat nerozluštěné, co kdyby právě ono obsahovalo důležitou informaci. Důležitou? K čemu někomu může být vědomí, že praprapředek byl chalupník nebo podruh? Ale pro vás to je důležité! Zajímá vás jak vaši předkové asi žili, co dělali, jak asi vypadalo jejich hospodářství, jak velkou měli rodinu... A každá sebenepatrnější informace má pro vás nesmírnou cenu, protože čím hlouběji do minulosti cestujete, tím je těch informací méně a méně, až nakonec nejsou vůbec žádné. Nedozvíte se ani jména v další generaci.

Stroj času by jistě toto hledání předků usnadnil. Kromě toho by nám dal možnost snadno získat odpovědi na své otázky a rozluštit některé rodové záhady či tajemství. Ale zajímalo by nás to ještě? Některé věci jsou zajímavé právě tím, že jsou obtížně dosažitelné, že musíme překonávat překážky, nebo vynaložit mravenčí píli...

Většina nejstrarších matrik u nás se datuje do 40-60. let 17. století. Toto je první strana jedné z nich - oddací matriky města Poličky z roku 1648. Úplně první zápis v této matrice patří mým předkům: