Situace kolem naší školky je čím dál děsivější. To, co se postupně dozvídám, mě i mého muže zneklidňuje tolik, že začínáme zvažovat odhlášení Honzíka z MŠ. Na jednu stranu považuju pobyt dítěte mezi vrstevníky za velmi potřebný pro jeho celkový rozvoj i navázání sociálních vazeb. Jenže to by také musel mít pro takový rozvoj vhodné podmínky i vedení.
Minulý týden jsem už naznačila, co se v naší MŠ děje a jak jsme já a manžel nespokojení s naší novou paní ředitelkou. Za ten týden se hodně změnilo. Manžel se rozhodl řešit celou věc oficiální cestou a tak jsme sepsali stížnost a předali zřizovateli MŠ. O tomto a svém plánu poslat stížnost i na příslušný školský úřad, informoval i další nespokojené rodiče a motivoval je tak k sepsání vlastních stížností. Kopie nám potom přinesli domů, abychom to poslali společně. Četla jsem všechny ty stížnosti a nevycházela z úžasu. Celkem si rodiče včetně nás stěžovali na tyto věci:
- Děti bývají ve třídě samy bez dozoru, zatímco si paní ředitelka (dle svých slov) vyřizuje telefonáty nebo nějakou administrativu v jiné místnosti za zavřenými dveřmi. Do třídy ústí nezabezpečené schodiště. Krom toho třída sousedí se sice oddělenou, ale volně přístupnou kuchyňkou (přípravnou jídel), kde jsou i nebezpečné nástroje např. nože. V té době je školka odemčená kvůli rodičům vyzvedávajícím si děti a tudíž volně přístupná. Kdokoliv z ulice může vejít a vylákat dítě ven
- Jedna maminka byla svědkem toho, jak na procházce 4 děti utekly k silnici, kde je teprve ona maminka zastavila a odvedla zpět k ostatním dětem.
- Jindy paní ředitelka nechala děti čekat samotné na chodníku před obchodem a sama si šla vyřídit nějaké nákupy. Obchod je v těsné blízkosti dosti frekventované silnice 2. třídy (hlavní tah Brno-Zlín), Mezi obchodem a silnicí je asi jen 1,5 m široký chodník.
- Jeden chlapec musel za trest jít sám na školní zahradu sbírat kaštany, zcela bez dozoru, okna ze tříd vedou na opačnou stranu, do ulice.
- Další chlapec si ublinknul do polévky a paní ředitelka jej nutila to sníst.
- Dvě maminky si stěžují, že děti mají za krkem modřiny. Obě děti nezávisle na sobě tvrdí, že když "neposlouchají", paní učitelka je vodí "za krk" nebo "za uši" ke stolečkům, umýt se apod.
Všechny tyto věci jsou v těch písemných stížnostech podrobněji popsány a rodiči podepsány. Nejsou to jen drby "jedna paní povídala".
Já na drby moc nedám, raději se snažím si udělat vlastní názor. Jenže teď už si říkám, že bych je neměla podceňovat. Jak se říká: "Na každém šprochu pravdy trochu."
Co tedy letí po dědině "tichou poštou."
- Údajně jeden chlapec od nás chodí na sportovní školu ve Vyškově a odtud zná naši paní ředitelku. Prý si půjčovala od dětí peníze a nevracela je.
- Švagrová jedné z maminek školkáčků je prý učitelka v nějaké Vyškovské MŠ. Naší paní ředitelce prý školský úřad jihomoravského kraje zakázal pracovat s dětmi. Nevím, jestli je takový zákaz v kompetenci školského úřadu.
A v neposlední řadě stojí za zmínku i dojem, jakým na mě paní ředitelka působí. Už jsem zmiňovala, že je příšerně drobounká. A neustále je jí zima, alespoň to tvrdí. Nosí stále velmi krátkou minisukni (takže zas tak velká zima jí nebude) a huňatý rolák s dlouhými rukávy. Dokonce jej měla i v těch srpnových třicítkách a vysvětlovala, že je jí zima, ačkoliv se na to nikdo neptal. Když začínala naše Bára "blbnout" tak jsem se snažila přijít na to, co se děje. Dost jsem si toho načetla. Ten ředitelčin svetr mě docela zneklidňuje, jelikož podobné oblečení bývá často známkou toho, že dotyčný má nějaký problém. Může to být cokoliv. Buď je člověku skutečně zima a to mohou způsobovat různé psychické poruchy, nebo potřebuje něco na těle skrýt. Podezřívám ji, že trpí některou z poruch příjmu potravy, ale z těch několika málo setkání s paní ředitelkou však nedokážu více odhadnout.
Stížnosti jsou podány jak na obci, tak na školský úřad. Teď musíme počkat, co bude dál. Paní ředitelka už ví, že si na ni rodiče dětí stěžují, ale zřejmě zatím neví podrobnosti. Dnes obcházela rodiče s jakýmsi papírem a prosila o nějaké vyjádření spokojenosti. Moc toho nevím, protože ani já ani manžel jsme nebyli doma. Pochopitelně si ty rodiče obcházela v pracovní době, kdy měla být ve školce a starat se o svěřené děti.
Začínám se o Honzíka bát. Zatím je v pohodě. Do školky chodí rád, na paní učitelku si nestěžuje. Jenže paní učitelka je nezodpovědná a tím ohrožuje bezpečí a zdraví svěřených dětí. Vždyť stačí tak málo, aby se stal úraz. Malé děti ještě nedokážou domyslet důsledky svého chování. Jak se však zdá, ani paní ředitelka nedokáže domyslet...