Poprvé v mateřince

Prázdniny skončily a začala škola. Pro mnoho dětí to bylo jejich velké POPRVÉ. Ale nejen školáci měli svůj první velký den. Na dětičky v mateřinkách se při těch oslavách zahájení školního roku jaksi zapomnělo. A přitom i oni měly svůj první velký den. Vždyť mnoho z nich bylo poprvé bez maminky, či babičky, poprvé s najakou cizí paní, poprvé v novém prostředí...

Stejné poprvé prožívají i maminky malých školkáčků. Poprvé mají dítě svěřit někomu cizímu, někomu koho de facto vůbec neznají.

Vzpomínala jsem, jaké to bylo, když šla poprvé do mateřinky Bára. Měla jsem z toho strach. Bára byla bázlivá a až nezdravě fixovaná na mě. Nevydržela beze mě ani s babičkou nebo dědečkem s nimiž prakticky vyrůtala v jednom domě. Trvalo asi tři dny než si na školku zvykla. Neplakala, pokud na ni nikdo nemluvil, nebo se jí nedotýkal. Jen stála za dveřmi tak jak jsem ji opustila a trpělivě čekala až si pro ni zase přijdu. Je pochopitelné, že jsem ji tam nechávala jen chvíli.Teprve třetí den se osmělila a odvážila se pohnout více do prostoru třídy. Ale od té doby školku milovala a těšila se do ní.

Honzík, to je jiné kafe! Je strašně společenský. Je mu úplně jedno s kým je, hlavně nesmí být sám. Věděla jsem, že školku si zamiluje od prvního okamžiku. Pro jistotu jsem ho asi týden před začátkem začala na nástup připravovat tím, že jsme si o školce hodně povídali. Honzík se těšil, možná až moc. V předvečer mu stoupla teplota ke čtyřicítce. Celou noc hicoval a budil se. Stejně tak i celý další den.

Ráno jsem tedy volala do školky a domluvila se s paní učitelkou, že jeho poprvé bude až v pondělí. Sice jsem tušila, že je nejspíš jen rozrušený, ale co kdyby něco. Měla jsem pravdu, další den už mu nic nebylo. Po zbytek týdne jsme o školce mluvili jen minimálně. Až v neděli večer jsem mu řekla, že ráno konečně půjde do školky.

V pondělí tedy byl poprvé ve školce. Jak to dopadlo. Cestou na něm bylo vidět, že má trošku obavy. Aby ne, i ve mě hlodal červíček pochybností, jestli ho nepřeceňuju. Když jsem pro něj po obědě přišla, přemlouval mě, že ještě nechce domů. Uklidnil ho až příslib, že zítra zase přijde za dětma do školky.

A co se vlastně ve školce dělo? Paní učitelka tvrdila, že byl hodný, nestýskalo se mu a prý všechno spapal.

A co říkal Honzík: Mají tam mixér a pokladnu s knoflíkem (zřejmě si s ničím jiným nehrál). Byli někde na procházce, držel se za ruku s chlapečkem, jméno si nepamatuje. Polívečka nebyla dobrá ani omáčka (podle jídelníčku hrachová kaše). Snědl jenom chlebíček. Šťáva na pití byla dobrá. Mají tam dvě hodné učitelky. Na ručníčku má koníčka (jako na skříňce).

A jaké bylo to naše poprvé pro mě? Nevěřila bych tomu, ale dopoledne utelko strašně rychle. Ani jsem si nějak neuvědomovala, že se mnou Honzík není.