Helodýň má v naší obci už dlouholetou tradici. Tato akce probíhala ještě před tím, než jsem se sem přistěhovala, a to už je 10 let. Není to svátek v pravém slova smyslu a tak jak ho slaví anglosaský svět. Je to jen zábavná soutěž pro děti. Zatímco okolní obce se už několik dní postupně plní vyřezanými dýněmi, u nás do poslední chvíle nic. Až do poslední chvíle leží dýně nedotčené někde doma. Nikdo nechce ostatním už dopředu prozradit svůj nápad na dýňové i jiné dekorace.
Teprve v určený den se dýně vytáhnou a vyrobí se z nich nejrůznější strašidelné lucerny, které až pozdě odpoledne děti umísťují a aranžují před domy. Loni se snad díky záplavám dýní moc neurodilo a tak jsem byla nucená vymyslet náhradu. Letos jsem si dýni včas zamluvila u kamarádky. Dýni jsem postavila na noviny, odřízla vrch a dala Honzíkovi lžíci a mísu. Dvě hodiny jsem měla klid, jen jsem občas zkontrolovala postup prací. Nakreslit obličej přímo na dýni jsem si netroufla, prostě to neumím. Vyrobila jsem si tedy z novin šablonu, tu vystříhala. Mělo to i další výhodu, protože Honzík si ji potom mohl sám překreslit, což taky pyšně dělal.
Krátce před šestou večer se na náves pomalu trousí lidé. Už je pořádná tma. Děti mají rozsvícené barevné lampiony. Trošku mi dělá problémy rozeznat jednotlivé sousedy, popravdě mívám s tím občas problém i za světla. Tváře mi často splývají. Pro jistotu každého zdravím: "Dobrý večer".
Hodiny odbily šest, vytvoříme jakýsi neuspořádaný patvar zcela nepodobný plánovanému průvodu a vyrážíme na obchůzku. Bohužel, ulice jsou uspořádány paprskovitě, takže celá procházka má asi 3 kilometry a díky zastávkám na focení výtvorů i na občasný košt nabízeného občerstvení zabere téměř 2 hodiny. Už u druhého aranžmá se "průvod" trhá a drobí na menší skupinky. Jen pohybující se světýlka značí, kde všude jsou lidé. Je to kouzelný pohled.
Po chvíli to však Honzíka přestává bavit. A to ta nelepší aranžmá jsou ještě před námi. Přemlouvám ho, ať ještě chvilku vydrží. Poslušně tedy šlape. Procházíme ulidí "Do polí" a skutečně to stojí za to. Vyškovskou vynecháme, nechce se mi ho tahat jen kvůli jedné dýni takový kus a ještě k tomu po tak úzkém chodníku. Připojíme se k těm, co už se vracejí a jdeme rovnou ke hřbitovu. Sice půjdeme zítra na hřbitov rožnout svíčku, ale to bychom přišli o jedno z nejhezčích aranžmá, které je uzavřené v zahradě za plechovými vraty. Dnes jsou však vrata otevřená dokořán. Krom toho se nám v háječku před hřbitovem usadil zbloudilý šmoulík.
Zbytek obce už skutečně vynecháme a jdeme rovnou domů. Ještě zkontrolovat našeho bubáka, protože tudy průvod teprve půjde a pak už hajdy domů a spát.
