Listopad byl na události docela bohatý. Kromě jiného teď momentálně bydlíme pohromadě s celkem šestnácti psejčky. Naštěstí, pod nohama se mi plantají jen tři z nich a jen občas. Ostatní spořádaně spinkají ve svých ohrádkách.
Jako první porodila jorkšírka Fifinka. Celkem jich bylo pět, ale bohužel šly všichni zadečkem napřed a tak dva dny po narození jedno po druhém postupně umřeli. Zůstal akorát tady ten klučina.
O týden později přišla na řadu čivavka Babetka. Měla také pět štěňátek a naštěstí umřelo jen jedno. Dalo se to celkem předpokládat, protože bylo moc malinké, takový psí nedonošeňátko. Ostatní se mají čile k světu. A jak tak na ně koukám, brzy mámu přerostou.
A do třetice všeho dobrého je tu čivavka Bělinka a jejích šest nádherných štěňátek. Foťák ty barvy tak nezabere, ale ty dvě světlehnědá štěňátka mají barvu spíš zlatavou. Určitě budou nádherná. Taky už jsou zadaná! Normálně takhle brzo štěňata vůbec nenabízíme, ale manžel se pochlubil fotkama jedné kolegyni chovatelce a ta si je okamžitě zamluvila.
Kromě těchto poměrně čerstvých přírůstků s námi momentálně bydlí i dva čivaví prcci na odběr. Už jsou dávno odstavení, jejich máma Lilinka už je zpět mezi pejsky na dvorku. Ale takové drobečky člověk nemůže vystrčit ven. A protože je těch psejčků v kuchyni opravdu moc na hlídání a koukání pod nohy... A také protože takhle malá štěňátka neumí dávat pozor na nohy, bydlí ve výstavní kleci a jen párkrát za den je pouštíme proběhnout se. Ale nestrachujte se. Nejsou v žádném stísněném prostoru, protože obývají klec určenou pro psy velikosti německého ovčáka. Pohodlně se jim tam vejde provizorní bouda z lepenky a ještě tam mají spoustu místa na své štěněcí rvačky. Kdybychom je totiž nechali volně běhat po kuchyni, nejspíš bych je už dávno zašlápla.
