Možná si někteří vzpomínáte, že loni o Velikonocích pro našeho Honzíka připravil Zajíček "bojovku". Honzíkovi se moc líbila. Dokonce tak moc, že jak se letos začaly blížit Velikonoce, tak si na ni vzpomněl a začal se těšit na tu letošní.  Honzík čekal, že zase dostane mapu a poschovávané dílky

Letošní jaro si dává pěkně načas. Ale kalendář stejně neošidí - Velikonoce už jsou takřka za dveřmi. O víkendu byla u nás již tradiční Velikonoční výstavka. Patřím mezi dlouhodobé přispěvatele "exponátů".  Většinu jsem vám tu v minulých dnech prezentovala, tak dnes jen hromadnou fotku všeho, co jsem letos na výstavku připravila.

Normálně Jílkovou a její pořad nesleduju. A i tento týden jsem chtěla jít spát, ale shodou okolností jsem na začátku pořadu zaslechla, že se bude diskutovat na tém nezaměstnanost a jak ji řešit, a tak jsem přemohla únavu a šla si poslechnout. Po pravdě mě přesvědčil první projev s nastíněním jednoho z mnoha dílčích řešení a byla jsem zvědavá na další. Pak se však diskuze

Většina si pod tím představí, že někdo podvedl pojišťovnu. Jenže ono to občas může být i naopak. Tentokrát se cítíme být podvedeni my pojišťovnou. Částečně je to i naše chyba, máme si pořádně číst poštu. Ale koho by to napadlo...

Loni, někdy v listopadu se manžel rozhodl zrušit pojištění auta proti krádeži. Při té příležitosti ho

... a já se také nakazila. Dokonce už před měsícem! V listopadu jsem publikovala článek, že jsem objevila stránku interpals.net, díky které se mohu vrátit ke svému koníčku - dopisovému přátelství. Tenkrát jsem se poprvé setkala s touto podivuhodnou nákazou - v komentářích se mi objevilo tajemné slovo postcrossing.

Sice jsme s manželem oba stále doma, ale ve skutečnosti se obvykle celé dopoledne nevidíme. Já v kuchyni vařím a ve zbývajícím čase se pokouším (celkem marně) zútulnit náš domov. Můj mužíček se po snídani sebere, dělá něco venku. Dost často se vidíme až s úderem dvanácté u oběda. Z tohoto našeho domácího uspořádání poměrů existují dvě vyjímky:

[ Pokračování článku ]

Konečně! Po asi dvou letech téměř detektivní práce jsem včera konečně mohla na vlastní oči spatřit záznam o narození mé prababičky. Když jsem před lety začala tvořit rodokmen, chtěla jsem postupně pátrat po rodových větvích mých prarodičů. Tedy 4 rodové linie. Časem se sice k tomu přidaly ještě dvě linie mých dvou prababiček, ale ty jsem vlastě jen podědila a doplňovala

V pátek měl Honzík přislíbenou knihovnu, když už je ten skoroškolák. Honzík knížky miluje a tím mi vlastně dává jistou výhodu. Večer stačí pohrozit, že jak nebude včas v posteli, tak nebude pohádka a to byste koukali, jak je ryhle hotov. Jenže pohádkové knížky nám doma pomalu dochází a tak je potřeba se poohlédnout po nových. Nejlépe v knihovně. V pátek po zápise jsme

Prezidentské volby jsou, díky Bohu, za námi. Emoce asi budou ještě chvíli doznívat. Teď po volbách se mnoho lidí ukázalo, jací skutečně jsou. Sleduju některé diskuze a velmi se bavím.

Lidé, kteří dosud byli demokraté až do morku kostí, by nejraději větší polovině národa sebrali volební právo a nebo je rovnou pozavírali do blázinců.

Dnešní den byl pro nás všechny vyjímečný a nejvíc pro Honzíka. Byli jsme totiž u zápisu do školy. Školu jsme si prohlédli už minulý týden a Honzíkovi se moc líbila.

Dětí bylo požehnaně. Naštěstí s tím organizátoři počítali a připravili pro čekající děti několik stolečků