Leden - za kamna do školy vlezem. Tak bychom my rodiče předškoláků mohli změnit starou pranostiku. V těchto dnech probíhají na školách po celé republice zápisy dětí do 1. tříd. Čas strašně rychle letí. Není to tak dávno, co se Honzík narodil a už je z něj předškolák. V naší obci škola už několik let není, je tedy nutné vybrat školu v okolí. Máme na výběr dokonce ze 3 škol, všechny stejně daleko a stejně dostupné.
Dlouhou dobu jsem byla rozhodnutá přihlásit Honzíka do městysu. Nakonec jsme se však s manželem rozhodli pro městečko. Za posledních asi 10 let prošla škola modernizací. Dokonce ani gymnázium, kde chodila Bára nebylo a není tak vybavené. Třídy jsou vybaveny moderním nábytkem s nastavitelnou výškou. Klasickým dřevěným tabulím a křídám už odzvonilo. Dnes se píše fixy na bílé magnetické tabule. Ale i ty už se stávají jen doplňkovým inventářem. Každé třídě totiž vévodí moderní interaktivní projekční tabule. Manžel ji viděl v provozu v rámci exkurze do školy při příležitosti setkání spolužáků - jedna jeho spolužačka ve škole učí a tak jim to ve "své" třídě předvedla.
Příští týden se chystáme k zápisu. Dnes jsme byli omrknout "bojiště". Škola každý rok pro budoucí prvňáčky pořádá "Školičku nanečisto". Jelikož znám svého muže, tak jsme se vypravili už ve 3 hodiny, ačkoliv akce začínala o hodinu později. Alespoň jsem zajistila náš včasný příchod do školy kolem půl čtvrté. Protože jsme měli ještě relativně dost času, procourali jsme školu. Samozřejmě manžel napřed nakoukl do ředitelny a požádal o svolení. Dobře jsme udělali, protože exkurze nebyla součástí programu - zřejmě vedení školy předpokládá, že většina rodičů školu zná. Budova je to poměrně rozlehlá. Zvenčí ani není poznat, že jsou to vlastně dvě části - stará (z roku 1925) a nová, která byla přistavěna později (1983).
Procházeli jsme chodbami, přecházeli z patra do patra a obdivovali výzdobu. Všude byly stěny pomalované veselými obrázky. Kde nebyly malůvky přímo na stěnách, byly vystavené práce dětí. Když jsme našli 1. třídu, manžel zkusmo vzal za klučku. Bylo odemčeno, tak jsme nakoukli i dovnitř. Jak jsme se později dozvěděli od paní učitelky, každé dítě tu má svou skříňku na své pomůcky, aby je nemuselo neustále stěhovat domů a do školy.
První třída
Po soukromé prohlídce jsme se vrátili do přízemí, kde probíhala "školička nanečisto". My, rodiče jsme byli usazeni v jedné třídě a děti si paní učitelka odvedla do té sousední. Dozvěděli jsme se něco málo o zápisu (víceméně to, co jsem už četla na webu školy), ale také pár informací o škole, které jsem jako matka budoucího prvňáčka uvítala. Co mě oslovilo nejvíce bylo, že přespolním prvňáčkům škola zajišťuje doprovod na autobus, ale také do/z Lidušky, pokud tam chodí na nějaký kroužek. Dále jsme se dozvěděli o školní jídelně, že poskytuje dětem výběr ze dvou jídel a prvňáčkům je opět k dispozici asistent, který jim přečte nabídku a pomůže správně orazit čip. Školní družina je v provozu pouze odpoledne, ale každý rok v září bývá rodičům nabídnuta i ranní družina - prý to i nařizuje zákon, ovšem o tuto ranní družinu nebývá příliš zájem. Prvňáčky čekají (pravděpodobně hned v září) kurzy plavání. Děti mají možnost chodit do náboženství. Výuka angličtiny je až od 2. třídy. V prostorách školy má také sídlo místní DDM, jehož nabídka kroužků a mimoškolních aktivit je pestrá.
Potom jsme dostali prostor pro dotazy. Mě nejvíc zajímalo, jak rozdělují děti do tříd. V naší obci (i MŠ) je totiž celkem jen 6 předškoláků. Je jisté, že dvě z dětí půjdou do městysu. Honzík půjde do městečka a zřejmě ještě jedna holčička. Kam půjdou zbývající dvě děti nemám tušení. Ale byla bych ráda, kdyby ty děti (pokud půjdou do městečka) zústaly pohromadě. Ne jako když tam přecházela Bára se spolužáky - tenkrát jich bylo 6 z toho jen 2 děvčata - rozdělili je spravedlivě - do každé třídy 2 kluky a jedno děvče. Byla jsem ubezpečena, že přespoňáky se dnes snaží netrhat, tak uvidíme.
Zatímco my jsme ve třídě řešili své rodičovské starosti, děti si v té sousední vyzkoušeli školičku. Nevím přesně co se tam dělo, vymáčknout něco z našeho Honzíka je na dlouhý lokte. Většinou nám své mimořádné dojmy dávkuje po kapičkách několik dní. Ale snažila jsem se a něco z něj dostala: Zkoušeli tu interaktivní tabuli. Prstíčkem přesunovali zeleninu do košíku. Pak také poznávali barvy. Honzíka se učitelka ptala "jak se říká mláďátkům od prasátek". Paní učitelka jim také ukázala, jak se na tabuli píše, prý napsala písmenko T. Potom jim na chvilku pustila pohádku a po ní měli přislíbeno, že budou malovat. Na malování už nedošlo. Prý jsme my rodiče skončili moc brzo, říkal Honzík trochu nakvašeně.
