Prostějov - krásné město jehož krásu jsem objevovala mnoho let víceméně nahodile. Pro turisty tu není nic moc zajímavého. Přesto, pokud sem někdy zavítáte, může vás překvapit. Já si ho zamilovala.

Už dávno jsem chtěla o Prostějově napsat článek na svůj toulavý blog a pozvat vás k jeho

Ano, už nejsem Moravačka. Sice pořád bydlím ve stejném domečku na stejné adrese, ale stejně jsme nějak bez mého vědomí opustili moji milou Moravu a přestěhovali se kamsi jinam - zatím netuším kam. A nejen my, vlastně se přestěhovala celá Haná. Dozvěděla jsem se to tento týden z celkem seriózního rádia, co poslouchám v práci, když toho zrovna nemám moc na práci.

Už

Bude to téměř přesně rok, co jsme v naší rodině propadli gamblerství. Nikoliv tomu automatovému, či počítačovému (i když tam je to na hraně...), ale obyčejným stolním hrám. Pravda, hrávali jsme stolní hry prakticky odjakživa, ale poslední rok to nabralo na obrátkách. Hlavním spouštěčem byl konec školního roku, kdy paní učitelka vymyslela,

 Jak nadpis napovídá, červenec byl pro mě ve znamení dovolené - tedy spíš dovolených. Začalo to už koncem června. Využili jsme toho, že Honzíkovi začaly prázdniny o dva týdny dříve kvůli rekonstrukci školy. Věděli jsme to s dostatečným předstihem, takže jsme

Květen byl na události poměrně bohatý. Vlastně jsme neměli žádný volný víkend a docela nám vyhovovalo, že tchýňka marodila a tudíž jsme jí nemuseli vysvětlovat, proč jsme si ji tak dlouho nevzali na návštěvu. Asi nejlepší z celého měsíce byla bojovka DDM pro rodinné týmy s názvem "Němčický stopař" zaměřená na poznání Němčic, jejich historie a zajímavostí. Akorát, že mělo celý den propršet.

Myslím, že dnes už není téměř nikdo, kdo nikdy neslyšel o "únikových hrách". Nedávná tragédie v Polsku, kdy při takové hře uhořelo pět dívek měla dost velkou publicitu. Já o nich slyšela už dříve, ale nic moc konkrétního. Ani weby různých společností nabízejících tyto zážitkové hry nejsou příliš sdílné, co se informací týká. Ani se jim moc nedivím, protože

Nový rok jsem zahájila, jako většina dospělých lidí, tím, že jsem šla spát. Pokud jste četli můj předchozí článek, tak jistě chápete, že v předchozích letech jsem nebyla ochotná a vlastně ani moc schopná čekat do půlnoci kvůli takové prkotině, jako je změna posledního čtyřčíslí v datumu. Abych úplně nekecala, tak tomu odchodu do postele předcházel půlnoční přípitek

 Rok 2018 je už pár dní za námi. Přes všechna má odhodlání, ani tentokrát jsem nebyla na blogu příliš aktivní. Tak mi alespoň dovolte tento rok nějak shrnout, možná i zhodnotit. Uvidíme, co z toho nakonec bude, až to dopíšu 

Dodnes mě mrzí, že jsem v dětství byla ochuzená o panenky Barbie, které u nás nebyly k dostání. Přesto je pár holčiček mělo a já jim tenkrát strašně záviděla. Když padl režim a konečně se západní zboží včetně barbínek objevilo v obchodech bylo mi šestnáct. Přesto mě jejich krása nepřestávala fascinovat. Trvalo však dalších dvacet let, než jsem překonala zábrany, vykašlala

Přiznám se, že poslední tři měsíce jsem několikrát měla nutkání napsat článek k něčemu aktuálnímu. Ale nakonec jsem to nikdy neudělala. Nějak nemám chuť se zabývat negativními věcmi. Jenže toho pozitivního v mém životě zas tak moc není. Tedy toho, co by stálo za zmínku - jinak je můj život téměř veskrze pozitivní, jen trošku stereotypní. Jen červenec byl v tomto ohledu trošku výjimkou a to hlavně