Uff... Volby jsou konečně za námi. Přiznám se, že jsem jim letos věnovala podstatně více času než kdy před tím.

Ne, prosím, neberte tu otázku osobně. Jen se zkuste zamyslet! Skutečně jste normální? "No, samozřejmě!" napadne rozhořčeně mnohé z vás. Jenže... odpověď není tak jednoznačná, jak se na první pohled zdá.

Zastávám názor, že hračka by měla být co nejjednodušší, aby podněcovala fantazii. Čím jednodušší hračka, tím více skýtá možností využití při hře.

Barcelonské cíle ukládají, aby v roce 2010 mělo 33 % dětí do tří let přístup k jakékoli formě péče o děti, aby se odstranily překážky účasti žen na trhu práce.

Na nás, maminky, se neustále odevšad hrnou různé informace, co je pro naše děti nejlepší. Toto se týká především kojení (ale nejen toho). Kampaň kolem kojení mi v mnohém připomíná TV reklamy na různé výrobky, mnohdy pochybné kvality.

Nedávno mi přišlo mailem povídání o tom, jaký je učitelské povolání adrenalin. Jak je náročné čelit třicítce rozjívených dětí, kteří si jich vůbec neváží, ba přímo jimi pohrdají. A rodiče? Ti se obvykle přidávají na stranu dětí. Kde

Nedávno jsem četla zajímavý článek o kojení. Jeho hlavní myšlenkou bylo, že by se měla změnit kampaň na podporu kojení. S tím názorem se plně ztotožňuji.

Už dlouho přemýšlím o tom, proč někteří lidé mají děti. Ne, že by je neměli mít. Až na pár výjimek každý má právo mít děti. Přemýšlím o důvodech, proč si lidé děti pořizují. Co je k tomu vede?