Navrhuju změnit rodinnou politiku státu

Já bych vás chtěla seznámit s se svým vlastním pohledem na celý problém rodičů s dětmi. A hlavně s možným řešením celé situace, tak jak ho vidím optimální já.

Předně se domnívám, že nejen z úsporných důvodů by bylo třeba přestat podporovat porodnost nepřizpusobivých spoluobčanů. Vždyť tito občané produkují především další nepřizpůsobivé jedince, kteří v dospělosti budou dál ždímat náš sociální systém, a to v množství více než je únosné. Domnívám se, že státní podpora rodin by měla být omezena na 3 děti na rodinu. Zahrnovalo by to porodné a rodičovský příspěvek. Přídavky jako dávku bych zrušila úplně - je s tím zbytečně moc papírování a v případě sociálně slabých jde jen o různé kolokny stejného ministerstva (přídavky vs. sociální dávky).

Spíš bych se zaměřila na podporu formnou slev na dani a daňových bonusů. Tyto daňové úlevy bych naopak ponechala pro všechny děti stejné bez ohledu na jejich počet v rodině. Dá se totiž předpokládat, že pracující rodiče se budou snažit k témuž vychovat i své potomky. Tedy státu do budoucna přibudou daňoví poplatníci.

Někdo možná namítně, že je to nereálné v době, kdy je tak vysoká rozvodovost. Co s rodinou, kde maminka má 2 děti z prvního manželství, tatínek také a ještě splodí dalšího potomka? A co sakra brání poskytovat ty dávky/bonusy v poloviční výši, ale oběma rodičům! Ale jak k tomu přijde rodič bez práce, nebo dlouhodobě na rodičovské dovolené? V tom prvním případě ho to bude více motivovat k hledání a nalezení si práce. V tom druhém už snad čerpá od státu rodičovský příspěvek, takže jaké další bonusy! Ještě by si někdo mohl vzpomenout na vdovy a vdovce. Ani ti nemusejí být diskriminováni vůči ostatním, stačí zvýšit sirotčí důchody právě o ty bonusy.

Co to přinese? Státní kasa ušetří. Neříkám, že mnoho, ale něco přece. Nejen na porodném, ale také na administrativě spojené s vyřizováním a výplatou přídavků na děti. Jako další efekt této reformy vidím motivaci občanů pracovat, nic jiného legálního jim totiž nezbyde.

Teď se tedy dostávám k problematice mateřských školek. Vnucovat rodičům školku už pro dvouleté děti v době, kdy je kapacita školek nedostatečná a prakticky je problém s umístěním i starších dětí, je krávovina, které není rovno.

Mám daleko lepší nápad. Stát by mohl proplácet rodičovskou dovolenou až do věku 5-6 let dítěte, tedy do okamžiku kdy se z něj stane předškolák a to všem rodinám bez rozdílu a bez podmínek. Všem rodinám by výplata těchto dávek končila 31.8. příslušného roku. Sice by někteří pobírali tuto dávku delší, jiní kratší dobu, ale vyřešil by se problém "kam s ním", tedy s tím dítětem. 1.9. by mohlo nastoupit do školky. Už vidím, jak se chystáte psát rozhořčené komentáře o tom, jak si některé matky chtějí válet zadnice doma za peníze daňových poplatníků... Není to úplně tak! To je jen jedna polovina reformy. Současně s tím navrhuju úplné zrušení státních mateřských školek, jejich privatizaci, či dlouhodobý pronájem. Stát by dotoval pouze ten předškolní ročník. Je to docela jednoduché, místo peněz do školek by ty peníze šly přímo do rodiny, která by si sama rozhodla, jestli dítěti zaplatí soukromou školku, najme chůvu, nebo s ním zůstane doma jeden z rodičů... Ovšem povinnost zaměstnavatele držet po celou dobu místo by se neprodloužila (v tomto případě bych ji ještě zkrátila).  Vyřešilo by to spoustu problémů nejen rodičům, ale i s nedostatečnou kapacitou (někde i kvalitou) školek, nezaměstnaností...  A státní kasu by to pravděpodobně nestálo o nic víc, než současný stav, spíš se domnívám, že by se ještě trošku ušetřilo, např. na podpoře nezaměstnaných matek s malými dětmi, pravděpodobně i ve zdravotnictví, protože v kolektivním zařízení děti častěji podléhají nemocem. Ale hlavně by to dalo rodičům možnost zvolit si, co považují za nejlepší pro své děti. Každé dítě je originál. Zatímco jedno je zralé na školku už ve 2 letech, jiné potřebuje být déle u maminky a další má třeba zdravotní problémy....

Nepochybuji o tom, že by se našlo spousta matek, které by zůstaly po celých těch cca 6 let s dítětem doma. Stejně tak ale věřím, že spousta jich by šla do práce brzy a rodičovský příspěvek by použily na zaplacení školky. Místa ve školkách by bylo nejspíš také dost, protože rodiny, kde oba rodiče nepracují, by si prostě nemohly dovolit platit školku, musely by se rozhodnout: Buď práce, nebo v domácnosti. Klesla by poptávka, což by dle zákona trhu mělo mít za následek zkvalitnění nabízených služeb. Školky by se mohly přetrhnout, abyste své dítě přihlásili právě k nim. A vyřešil by se problém s těžko zaměstavatelnými matkami malých dětí, či v místech s vysokou nezaměstnaností. Matka by mohla být doma tak dlouho, dokud si nějakou práci nenajde, aniž by se musela obávat výrazného snížení životní úrovně rodiny.

Pravda, otázka vyvstává, jak to potom bude s důchodem. Tohle zatím neřeším. Myslím, že péče o děti by se měla započítávat do odpracovaných let, ale s nulovou výší pojistného. Přecejen ty rodiče musíme nějak motivovat, aby do té práce raději chodili, že! Do průměru na důchod by se započítával jen skutečný výdělek.

Sakryš, teď mě napadá, že v souvislosti s tím předchozím odstavcem by matky mohly být doma za státní peníze cca 18 let (= 3 děti x 6 let). Trošku děsivá představa. Ale na druhou stranu nevěřím, že by to bylo nějak masové. Zvláště, když si uvědomíme, že  by pak po letech šly do důchodu s pár stokorunama a musely spoléhat, že se o ně ty děti na stará kolena nějak postarají...