Krkavčí matky a ty druhé

A jak je to ve skutečnosti? Žádná žena nemůže být neustále se svým dítětem. To by psychicky neunesla, takže každá občas dítě někam odloží, aby si mohla vydechnout. Rozdíl je vlastně jen v tom, že zatímco ty "krkavčí" to berou s klidem, že je normální a v určitém věku i pro vývoj dítěte zdravé nebýt stále jen s matkou. Ty druhé v tom vidí nejspíš svoje vlastní selhání, protože jinak by snad ani nemohly takovou pitomost, jako je v úvodu vypustit z úst.

Jak poznat "krkavčí matku"? Je to jednoduché, její dítě je v přítomnosti cizích lidí klidné a spokojené. Nepláče ani nevolá mámu. V některých případech je dokonce po příchodu matky mírně zklamané, že musí ukončit právě probíhající hru. A co je nejspolehlivějším znamením: Krkavčí matka se tím, jak má samostatné dítě, veřejně pochlubí a vůbec se za to nestydí!

Kde tedy můžeme najít ty správné matky? Hlavně na internetových diskuzích, kde píší o tom, jak je jejich děti neustále potřebují, jak se jim věnují, případně jak je to vyčerpávající, ale že to dělají strašně rády... Jen mě občas zaráží, že ty správné matky do těchto diskuzí přispívají takřka bez přestávky celý den. Kdo se tedy stará o jejich dítě, kdo se mu věnuje?

Tyto "jedině správné matky" si v těch diskuzích virtuálně poplácávají po ramenech a svorně kritizují ty ostatní, které názor této virtuální názorové většiny nesdílí.

A mě napadá otázka: Oč je horší matka, která své dítě tu a tam někde odloží, ale jinak se mu skutečně věnuje, než ta, která je s ním sice 24 hodin denně, ale většinu toho času stráví klábosením na netu?