Skutečně svobodnými se staneme až tehdy, když nás už vůbec nebude zajímat, co si o nás myslí ostatní lidé.
Jsem členem
|
Úspěchy a ocenění:
|
Pravidla dětského hřiště
29. duben 2011 | 20.38 |
Nejsou nikde psaná, nejsou pro nikoho závazná. Je to jen shrnutí mých osobních názorů na to, jak by se děti měly mezi sebou navzájem chovat. K tomuto jsem své děti vždycky vedla a nehodlám z toho ustoupit. I když mám poslední dobou pocit, že jsem úplně mimo, protože slušnost se nenosí ani mezi dospělými, natož dětmi.
- O všechno se rozděl - pokud si chceš půjčit hračky ostatních, musíš jim půjčit také ty své.
- Právo prvního - kdo si hračku vzal jako první, má právo si s ní hrát jak dlouho bude chtít a ty musíš počkat, až ho to omrzí
- Právo vlastníka - výjimkou je pouze, když si s hračkou chce zrovna hrát její majitel. To pak nezbývá nic jiného, než mu ji vrátit.
- Neomezuj ostatní - pískoviště a prolézačky jsou všech, nemáš právo bránit jim v jejich používání (např. na klouzačce si můžeš sedět tak dlouho, dokud se po ní nebude někdo chtít sklouznout)
- Neubližuj - bít, strkat, kopat druhé se nedělá. Stejně tak se nehází pískem nebo dokonce kameny na druhé a ani se neničí cizí hračky.
- Právo se bránit - máš právo se bránit, pokud někdo porušuje tvoje vlastní práva.
K tomuto se snažím své děti vychovávat a dohlížím, aby se v případě mých dětí tahle pravidla dodržovala na obě strany. Učím svoje děti ustoupit, pokud je (podle mých pravidel) jiné dítě v právu. Ale na druhou stranu je i učím svoje práva si bránit a trvat na nich. Je na tom něco divného?
Pravděpodobně to vyvolá diskuzi, jestli jsou ta pravidla správná či ne. Ale o tom ten článek původně neměl být. Chtěla jsem spíš jen říct, že pokud uznáváme nějaká pravidla, měli bychom respektovat, že i ostatní mají stejná práva a k tomu vést i své děti.
Nevadí mi na hřišti maminka, která učí své dítě "právu silnějšího" tedy, že kdo má větší sílu může si dovolovat na druhé. Vadí mi, pokud taková maminka nechá své dítě tyranizovat ostatní, ale na druhou stranu mu nedovolí poznat, že samo musí ustoupit silnějšímu (tedy třebas i dospělému, který vyznává jiné hodnoty a brání svoje dítě) a hned se ho zastává.
Nevadí mi ani dítě, které hází po ostatních dětech písek, zatímco maminka ho jen spokojeně sleduje. Vadí mi, pokud maminku takového dítěte rozzlobí, když si to jiné dítě nenechá líbit a vysype plný kyblíček písku na hlavu zmíněného dítka. (to není výmysl - to jsem viděla)
Každý by měl respektovat, že stejně, jako se chová sám k ostatním, se můžou chovat ostatní k němu. Alespoň si to myslím...
