Skutečně svobodnými se staneme až tehdy, když nás už vůbec nebude zajímat, co si o nás myslí ostatní lidé.

adil: Jejda,to mi připomělo časy, když v mém dětství každý rok byla zabíjačka u nás doma, později bývaly u mých sourozenců,tak vím, jak to při nich chodí.Každá ruka ku pomoci je dobrá, já ráda špejlovala jitrnice. No vidím, že sis pořádně mákla A takové domácí křehoučké lehce posolené teplé škvarečky s dobrým chlebem k tomu, mňam, trošku bych si taky dala

---
adil.pise.cz

kerria: Ono to bylo všecko dobroučký. Ale ten jeden pár rukou mi vážně chyběl. A to jsem pro ni neměla nachystanou žádnou extra hnusnou práci, stačilo by mi, kdyby někdo pomohl krájet sádlo - já to sama dělala pět hodin

---
kerria.pise.cz

signora: Opět píšu až na druhý pokus. V předchozím komentáři jsem napsala název tmavé polévky s kroupami a můj příspěvek byl kvůli první polovině názvu smazán.
Na zabíjačce jsem byla všeho všudy jen jednou, ale byl to pro mě nezapomenutelný zážitek. Byli jsme pozváni i s dětmi a já je chtěla uchránit momentu, kdy půjde pašík na smrt. Hlavně jsem to však nechtěla vidět já. Takže jsem všemožně zdržovala, odkládala odjezd a když jsme už konečně vyjeli, upozornila jsem muže, že jsem doma nechala tašku s dárky pro hostitele. A jelo se zpátky. Zdržování splnilo svůj účel a oba pašíci už viseli. A já, které se dělá zle od žaludku při malém poranění, byla požádána, abych míchala krev. Odvrácená, s žaludkem až v krku jsem pak po chvíli byla vystřídána zkušenější hospodyní. Dobrovolně jsem se tedy věnovala odmývání nádobí, tu u něčeho postála, něco podržela, něco nakrájela. Stále jsem cítila tu krev. Je mi jasné, že jsem hlavně překážela.
Opravdu, nejsem vegetarián, miluju jitrnice (dnes jsem si jí dala k obědu), tlačenku, jelítka i tu polévku, kvůli které byl můj příspěvek smazán.
Upřímně se tu však musím doznat, že některé tvé fotky jsem doslova jen přelétla.

---
www.signoraa.blog.cz

kerria: Abych pravdu řekla, já se tam občas taky blbě motám. Zatím mám za sebou asi jen 3 opravdické zabijačky. Párkrát můj zabíjel jen na maso a to dělali ve dvou u kamaráda a já pak doma v teple jen všechno převzala
Ale máš u mě bod, že jsi to teda se svou náturou alespoň prolítla. Zřejmě tě varování neodradí

---
kerria.pise.cz

janinka: Fakt jsem se pobavila, co slovo, to perla. Moravské müsli a pudr, tahle dvojka mě ale vážně rozsekala !

---
moje-mozkovna.blog.cz

kerria: Děkuji, chtěla jsem ty drastický fotky trošku odlehčit komentářem. Tak snad se podařilo.

---
kerria.pise.cz

van vendy: Fotky jsem taky spíš v rychlosti přelétla, přestože vím, že zabijačky se pořádaly bez problémů a patří to k životu, ale pohled na krev mi nedělá dobře. Když jsme byli děcka, tak jsme nesměli na dvůr dřív, dokud nebylo prase zavěšené, pak jsme ocmrndávali a sledovali ten cvrkot, tu souhru, ochutnávání náplně do jitrnic (taky jsme koštli), porcování, krájení syrového sádla na vyškvaření a všechno kolem. Řezník byl fakt machr a všichni se docela otáčeli, aby všechno odsejpalo a maso a ostatní se co nejdřív zpracovalo.
Nejvíc mi chutnal ovárek s křenem.
Ale co jsem nesnesla, tak jednou zabijačku našich vietnamských prasátek. Největší chyba mýho života, ochočit si je. Blbost! Ke zvířeti, určenému na porážku, si člověk nesmí vypěstovat vztah. A už vůbec mu dávat jméno...

kerria: Jméno ani tak nevadí. Ale je potřeba ke zvířátkům přistupovat jako k budoucímu jídlu. Navíc zjišťuju, že čím jsem starší, už mi ani některé věci nevadí.

---
kerria.pise.cz