Sváteční ohlédnutí

Předem se omlouvám, že až teď se vracím k Vánocům, i že tu chybí Novoročenka.

Vánoční svátky byly pěkné. Už několik let nám Ježíšek nosí stromeček v noci, takže ráno o Štědrém dnu už zdobí pokoj a my si můžeme v poklidu užívat sváteční atmosféru. Donedávna býval stromeček nastrojený, od minulého roku nosí jen se světýlky. Šikovné dětičky mu určitě rádi se zdobením stromečku pomůžou, aby se na svoje narozeniny nestrhal.

Také salát si připravuju už den předem. Tím pádem odpadá honička na štědrý den. Stačí jen uvařit rybí polévku a obalit a osmažit kapra. I tak je toho dost a někdy mám co dělat, abych to před polednem stihla. Ve dvě hodiny totiž odcházíme na "Živý Betlém". Letos manžel rozhodl, že ještě před tím (asi v jednu hodinu) půjdeme zapálit svíčky na hřbitov. Odpadne nám tak spousta potřásání rukou s lidmi, které téměř neznáme, ale potkáme se s nimi na hřbitově. S těmi, které známe si potřeseme u představení.

Letos ani Betlém neměl moc vysokou úroveň. Nechápu, co děti 2 odpoledne nacvičovaly, když potom jen v maskách přišly a stoupli si každý na své místo. V minulých letech to zvládly i bez nacvičování. Bylo to stejné jako loni, ale já byla zklamaná. Díky těm zkouškám jsem čekala něco víc, třebas krátkou scénku, nebo aspoň nějakou koledu. Ale lidé kolem byli milí. Chlapi si přinesli vlastní "ohřívací láhve" a koštovali úrodu.

Po představení jsme už šli rovnou domů, dokončili přípravy večeře a zasedli ke stolu. U nás tradicní menu držíme - míváme rybí polévku, bramborový salát a smaženého kapra. I když vánoční menu míváme několikrát do roka, protože máme dohodu s kamarádem rybářem - kdykoliv může přijet s kaprem a my mu ho vyměníme za králíka.

Pak už Honzík netrpělivě čekal, až Ježíšek zazvoní na zvoneček. Nedokážu říct, jestli ještě na Ježíška věří, nebo už tuší, že je všechno jinak. Chvílemi mi připadá, že už ví... Ježíšek se letos vytáhl. Honzík měl jen skromná přání: Novou klávesnici k PC a nějakou knížku. Splněno! Krom toho dostal ještě elektrotechnickou stavebnici Boffin a spoustu náhradních baterií. V tu chvíli byl počítač zapomenut a klávesnice ležela netknutá pod stromečkem. Boffin bodoval na celé čáře a nic ho nezajímalo. Kolem desáté večer už padal únavou na hubu, ale proti spánku silně protestoval. A na počítač si nevzpomněl ani následující den. Místo toho stavěl všelijaká blikátka, pípátka, houkačky a to všechno završil funkčním rádiem za jehož zvuků pak večer usínal.

26.12. jsme jako každý rok vyrazili do Brna na "povinnou" návštěvu mých rodičů. Ani jednomu z nás se moc nechtělo, ale kvůli klidu v rodině musí člověk něco obětovat. Bára nám přišla naproti a doufala, že s ní půjdu utrácet a že mě jako obvykle pořádně pustí žilou   peněženkou. Vaňkovka byla zavřená, ale ukecala mě do Olympie. Ted budu vypadat jako barbar, ale v Olympii jsem nikdy před tím nebyla a nejspíš zase hodně dlouho tam nepůjdu. Bludiště obchodů v nichž stejně nic moc nemají. Letošní módní barvy jsou doslova strašné. Všechno to vypadalo jako zaprané a bylo úplně jedno, do kterého krámu člověk vlezl - všude měly ty stejné tři vybluté barvy + černou a bílou. Nakonec jsme se dohodly, že si vybere něco na internetu a pošle mi odkaz, já to objednám, zaplatím a nechám poslat na její adresu. Takže jsem zřejmě ušetřila, protože zatím mi žádný odkaz neposlala. A já se jí připomínat nehodlám.

Brněnský Ježíšek sice sliboval sadu nářadí značky "Real Consruction", ale nakonec se mu zdála drahá a tak koupil levnější. Sice nářadí vpadá jako opravdické, dokonce pila trochu řeže a šroubovák šroubuje, ale do skutečného dřeva se s tím nepouštějte. Z mé strany docela zklamání, Honzík nadšený, ale spíš proto, že to druhé plastové nářadí ještě nikdy neviděl. Nu což, během roku to nejspíš odrovná a já mám aspoň vymyšlený dárek na příští rok. Na Brněnského Ježíška už spoléhat nebudu!

Já dostala samé pěkné dárky. Za penízky od tchýňky jsem si koupila herdulku a můj táta mi na ni vyrobil stojánek. Ještě mi chybí paličky, ale mám je přislíbené k narozeninám. Jak ale vidíte, už paličkuju s vypůjčenýma. Miláček mi koupil další zlatý řetízek - už jich sice mám hodně, ale kterou ženu by nepotěšil krásný a drahý šperk? I když..... popravdě řečeno, doufala jsem v robotický vysavač. Dokonce i Bára se "plácla přes kapsu" (zřejmě ze strachu, že by k Vánocům skutečně nemusela nic dostat) a koupila mi nějakou kosmetiku.

Za zbylé penízky od tchýňky jsem si koupila knížku. Ještě jsem ji nečetla, jen zběžně prolítla. Prostě když jsem vlezla v Olomouci do knihkupectví, abych koupila knížky pro Honzíka pod stromeček, padl mi zrak na tyto paměti - pro mě i většinu z vás neznámého člověka. Jenže na přebalu stálo, že se jedná o Olomouckého rodáka, účastníka bojů první světové války. Po vzniku samostatného československa pak  byly nějaké potyčky na východním Slovensku, o kterých prakticky nic nevím - za mého dětství to asi bylo nepohodlné téma, protože ve škole jsme se o tom nic neučili. Už když jsem viděla titulní stránku, vzpomněla jsem si na pradědečka: on taky bojoval nejprve za rakousko-uhersko a později na Slovensku. A navíc byl také z Olomouce, takže byl odveden ke stejnému pluku. To znamená, že se pohyboval v přibližně stejných místech a měl podobné zážitky, jako jsou popisované v knize. Kdo ví, třebas se dokonce znali a při trošce štěstí by tam mohla být i nějaká zmínka o mém pradědečkovi. Tu jsem tam prostě nemohla nechat! To je doslova superúlovek pro mou skromnou genealogickou knihovničku!

Z Brna jsem si však dovezla ještě jeden dárek. Tedy vlastně jsme si to dovezli oba - já i Honzík. A to nějakýho hnusnýho vira. Honzík proležel celý prázdniny v posteli u televize, pil čaje a ani moc neotravoval. Téměř každé odpoledne na chvilku dokonce usnul - on, který nespává po obědě už do 1,5 roku! Já jsem na tom nebyla o moc líp. Ale protože se nebojím kapek do nosu, tak jsem rýmu hravě zvládla. Tedy, alespoň jsem si to myslela. Jenže od té doby mě bolí celá půlka obličeje. Mám pocit, jako bych dostala pěstí, cítím každé mrknutí a začínají mě bolet zuby. Bolest je jen mírná a dá se poměrně snadno vydržet. Jenže je trvalá a to unavuje, takže jsem pomalá a ospalá (to je důvod, proč tu chybí PF-ko a tento článek píšu po jednom odstavci) Vím, co to je a nejsem z toho nadšená. Mám zánět vedlejších nosních dutin. Vzhledem k tomu, že nos mám průchozí, tak to asi bude trošku netypický zánět. Navíc mě volný nos příliš netlačí k návštěvě lékaře. Ale nejspíš budu muset, protože při dlouhodobém neléčeném zánětu hrozí také zánět čelisti a s tím spojené zubní problémy. Běžně dostupné léky zatím nezabírají. Obávám se, že bude nutný "výplach" dutin, procedura, která  sice nebolí a přináší okamžitou úlevu, ale je poněkud nepříjemná. Navíc to znamená skoro celej den v pr... Ne, že by ten výplach trval tak dlouho, naopak, to je otázka pár minutek. Ale člověk courá od doktora na rentgen, pak zase zpátky... a všude se dlouho čeká...

Tak alespoň dodatečně: Mějte krásný rok, a ať se vám nemoci vyhýbají obloukem!