Skutečně svobodnými se staneme až tehdy, když nás už vůbec nebude zajímat, co si o nás myslí ostatní lidé.

signora: Máš můj hluboký obdiv, že nevzdáváš pátrání po předcích. Já ho na čas odložila, protože jsem také uvízla na mrtvém bodě. Záhady se občas vyskytují. O jedné z nich přemýšlím už čtyřicet let. Tehdy jsem pátrala se svým dávným kolegou z práce, který se genealogii věnoval, po předcích z tátovy strany. Kdybych tehdy měla věřit matrikám, neexistovala by moje prababička, babička, táta, jeho sourozenci, ani my v další linii. V lobečské matrice tehdy bylo uvedeno, že Marie Anna zemřela v 17 letech. A přitom se u nás v rodině tradovalo, že mou praprababičku nechala rodina zemřít jen na papíře. Byla z nějaké nižší šlechty a údajně "se spustila" s čeledínem, což byl na tehdejší poměry hřích. Nemohu se dopátrat, zda je to pravda. Nemám se už koho zeptat, jsem už bohužel nejstarší žena z rodiny a můj bývalý kolega genealog Dr. Klouda, byl už v dobách našeho pátrání v penzijním věku. Své pátrání jsem zatím přerušila.
Držím palce, aby se ti záhady u tvých předků podařilo rozluštit.

---
www.signoraa.blog.cz

kerria: Já to teď trošku také omezila. Nemám tolik času. Ale když se naskytne nějaká příležitost se někam podívat osobně... Nebo když se mi někdo ozve, tak se tím chvilku zase zabývám. Na studium jedné matriky je potřeba mnoho hodin a ty já momentálně nemám.

---
kerria.pise.cz

adil: Už jsem tu dřív u tebe četla,že usilovně pátráš po předcích a sestavuješ rodokmen. Musí to být mravenčí práce, držím palce ať jsi co nejvíc úspěšná.

---
adil.pise.cz

kerria: No, to úsilí není momentálně příliš velké. Ale občas se tím stále zaobírám.

---
kerria.pise.cz