Skutečně svobodnými se staneme až tehdy, když nás už vůbec nebude zajímat, co si o nás myslí ostatní lidé.

signora: Máš můj hluboký obdiv, že nevzdáváš pátrání po předcích. Já ho na čas odložila, protože jsem také uvízla na mrtvém bodě. Záhady se občas vyskytují. O jedné z nich přemýšlím už čtyřicet let. Tehdy jsem pátrala se svým dávným kolegou z práce, který se genealogii věnoval, po předcích z tátovy strany. Kdybych tehdy měla věřit matrikám, neexistovala by moje prababička, babička, táta, jeho sourozenci, ani my v další linii. V lobečské matrice tehdy bylo uvedeno, že Marie Anna zemřela v 17 letech. A přitom se u nás v rodině tradovalo, že mou praprababičku nechala rodina zemřít jen na papíře. Byla z nějaké nižší šlechty a údajně "se spustila" s čeledínem, což byl na tehdejší poměry hřích. Nemohu se dopátrat, zda je to pravda. Nemám se už koho zeptat, jsem už bohužel nejstarší žena z rodiny a můj bývalý kolega genealog Dr. Klouda, byl už v dobách našeho pátrání v penzijním věku. Své pátrání jsem zatím přerušila.
Držím palce, aby se ti záhady u tvých předků podařilo rozluštit.