Přestože byla v noci hrozná bouřka, tornádo a liják, ráno vše nasvědčovalo, že bude horký den. A taky byl. Náruživé mineralogy jako my neodradí žádné meteorologické anomálie, takže jsme se přidrželi plánu a vyrazili hledat poklady. Po vydatné snídani připomínající švédský stůl jsme se vydali na autobusové nádraží v plané naději, že se na lokalitu svezeme. V této naději nás utvrzovalo i několik domorodců očekávajících stejný autobus. Asi po půl hodině, kdy už i ti nejotrlejší z domorodců byli značně nervózní, se Honza odebral na informace odkud přinesl zprávu, že dopravce v domnění, že dnes nikdo nebude chtít nikam cestovat, jízdu zrušil. Po zjištění, že se budeme muset na lokalitu dopravit pěšky se všem radostí protáhly obličeje. Naštěstí jsme aspoň na okraj města popojeli trolejákem. Dál jsme pokračovali po svých.
V místě, kde dříve stávala hospoda (bohužel z ní zbyly jen schody), jsme se vyškrábali na kopec. Tam jsme posvačili, zatímco Karla s Honzou prozkoumávali okolí a hledali naleziště. Bohužel tato lokalita byla zaneřáděná různými kopřivami, starým dřevem a větvemi, což poněkud komplikovalo hledání čehokoliv, natož pak drobných krystalků rudních minerálů. Raději jsme tedy zase slezli dolů a přešli na protější stráň. Cestou jsme se pokochali pohledem na Niagarské vodopády. Karla s Honzou se opět vydali na průzkum a ostatní prozatím ponechali svému osudu. Ti se bavili jak uměli. To znamená jídlem, stavěním hrází, pletením věnečků, zdoláváním senné rýmy apod.
Další lokalita byla daleko lepší, takže jsme se na ni vydali všichni a za chvíli se okolím rozléhalo ťukání kladívek a nadšené výkřiky, které případným kolemjdoucím museli znít poněkud exoticky. No uznejte sami, že běžný smrtelník netuší co je to pyrit, galenit, sfalerit, citrín a podobně. Obtěžkáni vzácnými nálezy jsme se vraceli stejnou cestou zpět pod příslibem bohatých hodů v restauraci "Na Pančavě". Bohužel z úsporných důvodů jsme si dali jen smažák s hranolkama. Naše zklamání ještě vzrostlo, když jsme viděli hromádku na talíři. Někteří jedinci dokonce začali hledat v batohu lupu. Po tomto skromném obědě jsme pokračovali do Jihlavy.
Ale den nebyl ještě u konce. Po krátkém odpočinku na ubytovně jsme se vydali za dalším dobrodružstvím. Na ubytovně zůstalo jen pár slabších jedinců, kteří se dobrovolně ujali vaření večeře. Trolejbusem jsme se vydali do Helenína a tady jsme blízko řeky hledali ve stráni další poklady. Velmi brzy jsme však zjistili, že na této lokalitě se ponejvíce vyskytují komáři a to v mnohem větším množství než vzácné minerály. Po tomto převratném objevu jsme urychleně opouštěli místo, lehčí o nějaký ten litr krve a cestou řešili problém, zda zkusit najít ještě další nedalekou lokalitu, nebo se raději vrátit zpět na ubytovnu. Problém se brzy vyřešil sám. Při přecházení pole jsme náhodně našli několik zajímavých věcí, takže jsme se rozhodli toto místo více prozkoumat. Nálezy byly bohaté: hvězdové křemeny, krystaly, nějaké písmenkáče, opály, staré mince, různé barevné střepy a tak. Návrat probíhal poněkud dramaticky. Několikrát jsme se nemohli shodnout na směru cesty, ale nakonec jsme to zvládli a na ubytovnu dorazili jenom s menším zpožděním, než kdybychom šli přímo.
Uvítala nás Dr. Majki ve špagetovém účesu á la Socha Svobody. Rovněž veškeré stropy byly vkusně ozdobeny vařenými špagetami. Všichni se chopili svých talířků a snažili se seškrábat co největší porci špaget, které potom dochutili kečupem a sýrem. Po večeři se všichni uložili do postýlek, ale dojmy z dnešního dne byly tak silné, že je nikdo nemohl unést sám a musel se o ně dělit s kamarády. Trvalo dlouhou chvíli než se v místnosti rozhostilo ticho narušované jen občasným pochrupováním.
