Skutečně svobodnými se staneme až tehdy, když nás už vůbec nebude zajímat, co si o nás myslí ostatní lidé.
Jsem členem
|
Úspěchy a ocenění:
|
Rozhovor s lékařem
26. říjen 2007 | 19.11 |
Toto se mi skutečně stalo. Po šestinedělí jsem šla na gynekologickou prohlídku.
já: Pane doktore, po porodu stále chodím moc často na WC - asi každých 15 min.
Lékař: To bude zánět. Necháme udělat rozbor moči. Za dva dny si přijďte pro výsledek a uvidíme...
Za dva dny:
lékař: V moči nic není.
Já: A co teda s tím?
l: (pokrčí rameny - skutečně!) V moči nic není.
j: Tohle ale přece není normální stav.
l: (nervózně trhne rameny) Ale v moči skutečně nic není!
j: Nemůže to třeba být nějaký příznak inkontinence?
l: Těžko. Ale víte co, tady máte letáček a podle toho si doma cvičte.
Já: A co teda s tím?
l: (pokrčí rameny - skutečně!) V moči nic není.
j: Tohle ale přece není normální stav.
l: (nervózně trhne rameny) Ale v moči skutečně nic není!
j: Nemůže to třeba být nějaký příznak inkontinence?
l: Těžko. Ale víte co, tady máte letáček a podle toho si doma cvičte.
To bylo naposledy, co mě viděl v ordinaci. Už jsem si jen vyzvedla kartu a přešla k jinému dr, který mě vyšetřil, skouknul výsledky z laborky a vysvětlil mi: že sice děloha je již zavinutá, ale stále je ještě příliš nízko a tlačí na močák. Mělo by se to během měsíce samo upravit. Pokud ne, tak mám přijít znovu na kontolu a něco s tím uděláme...
V nemocnici si moc vybírat nemůžeme, tam se musíme spokojit s tím, kdo má právě službu. Ale nechápu, proč si někteří stěžují na přístup lékařů, které si můžeme svobodně vybrat! Nejsem-li s přístupem lékaře spokojená, jdu jinam. Stejně jako když nejsem spokojená s kadeřnicí, autoservisem aj.