Helodýň má v naší obci už dlouholetou tradici. Tato akce probíhala ještě před tím, než jsem se sem přistěhovala, a to už je 10 let. Není to svátek v pravém slova smyslu a tak jak ho slaví anglosaský svět. Je to jen zábavná soutěž pro děti. Zatímco okolní obce se už několik dní postupně plní vyřezanými dýněmi, u nás do poslední chvíle nic.

Když jsem koncem srpna psala své dojmy z nové ředitelky naší mateřinky, měla jsem smíšené pocity. Bylo tu několik věcí, které se mi líbily i pár takových, které mě znepokojovaly. Nejsem příliš zvyklá dát na první dojem a raději vyčkávám, až jak se věci vyvinou. Ovšem po dvou měsících

Už kdysi jsem psala, že Honzík rád vaří. Dokonce stále všem tvrdí, že až vyroste bude kuchařem. Sice to občas zamění za elektrikáře, hasiče, zedníka a kdovíco ještě, ale vždy se po čase zase vrátí zpět ke kuchaři. Letošní soutěž "O zlatou vařečku" si tedy jako budoucí kuchař nemohl nechat ujít.

Pravděpodobně nejčastějším dopravním prostředkem na naší rovinaté Hané je bicykl. Jsou dokonce lidé, kteří bez kola téměř neopouštějí dům a jezdí skutečně všude, i těch pár metrů do obchodu nebo k sousedovi. A tak se tu dětičkám už do peřinky dávají nejrůznější přibližovadla, aby se co nejdříve mohly osamostatnit, alespoň co se dopravy týče.