Aneb návod, jak z virtuální pře vyjít vítězně a zároveň z vašeho protivníka udělat debila.

Sice vždycky říkám, že každý může psát na každé téma týdne, ale tentokrát je to téma skutečně diskriminační. Co máme psát my z vesnice? Když žádné svoje město nemáme, my máme svoji vesnici! Moje město... Které je moje město?

Tohle není jen fotka týdne, ale měsíce, roku, mého života... Ještě nikdy jsem neměla tu čest vidět páva s rozevřeným ocasem. Bohužel je také jediná, kterou jsem pořídila, protože Honzík právě v té chvíli nutně potřeboval čůrat. Než skončil,

Tento týden se s vámi podělím o obrázek svojí jmenovkyně. Tedy spíš je to obráceně, protože ona své jméno nosí podstatně déle a já si je jen vypůjčila pro svoji virtuální identitu.

Nejsou nikde psaná, nejsou pro nikoho závazná. Je to jen shrnutí mých osobních názorů na to, jak by se děti měly mezi sebou navzájem chovat. K tomuto jsem své děti vždycky vedla a nehodlám z toho ustoupit. I když mám poslední dobou pocit,

Každé ráno, když se v předsíni vypravujeme do školky, máme na stěně kousíček duhy ,od toho, jak se Sluníčko odráží v zrcadle. Honzíkovi to neuniklo a tak jsem byla zavalena spoustou otázek.