Skutečně svobodnými se staneme až tehdy, když nás už vůbec nebude zajímat, co si o nás myslí ostatní lidé.

ver: Kočkomilové… jak hezké označení pro věznitele (možná jen zpola, ale přeci) divokých zvířat. Osobně jsem si nikdy kočku nechtěla pořídit, ovšem na vesnici si nás kdysi jedna adoptovala, taky měla sem-tam koťátka, která nám občas přišla ukázat, aby se ona hrdá maminka pochlubila… jen jsme jim nikdy ani nemuseli domov hledat, protože ty kočky prostě jdou vlastním životem a nikdy u nás žádný z jejích potomků nezůstal nadlouho a když se naučili vše, co umět potřebovali, šli si hledat vlastní domovy po svých tlapkách. Kočku jako domácího mazlíčka tak úplně nechápu a mám obavy, že u podobných „milovníků koček“, kteří si myslí, že kočka je něco jako akvarijní rybička a nemusí se během života projít po trávě, tato nádherná zvířata trpí. Ano, možná všechna tahle divoká stvoření, ovšem tak to prostě v přírodě chodí… přirozená selekce je krutá a spravedlivá, jak se říká, a kočky se o nějakou civilizaci a její vymoženosti neprosily. Upřímně věřím, že ony vesnické kočky raději zemřou svobodné než aby žily v kleci.