Stát by mohl více ušetřit na handicapovaných

Stát na nich sice šetří, kde může. Pořád jim snižuje všemožné dávky a zpřísňuje podmínky pro jejich přiznání. Ale stále je to málo. Díra ve státní kase se pořád zvětšuje a téměř jistě nás i v příštích letech čekají další úsporné balíčky obsahující snižování platů či dávek a zvyšování daní. Občané se musí stále více uskromňovat, zatímco státní subjekty vyžírají větší a větší díru v rozpočtu.

Nevím, jak je to v jiných oblastech, ale v sociálním programu pro handicapované by se dalo  ještě něco ušetřit. Neříkám, že mnoho, na to mi skutečně chybí pohled "zevnitř".

Handicapovaní mají nárok na mnoho nejrůznějších dávek, slev nebo výhod. Na druhou stranu však není důvod jim tato privilegia závidět.

Za prvé: Přiznání čehokoliv je procedura poměrně ponižující, kde málem musíte kdejakému úředníkovi názorně předvádět, jestli jste schopni si vytřít zadnici, protože jinak vám seškrtá body. Doktor vás obvykle ani nevidí a rozhodne jen na základě těch bodů, které mu předá příslušný úředník.

A za druhé: Život s jakýmkoliv handicapem je prostě jiný než normální. Ať se člověk snaží sebevíc, vždycky tu budou nějaká omezení. Pravda, mnohá se dají nějak kompenzovat a na mnohé pomůcky stát přispívá. Ale pořád zůstává spousta věcí, které si musíte buď odepřít, nebo si koupit pomůcku ze svého. Všechno se prostě do tabulek nevejde.

Po přečtení předchozího odstavce, vás už snad napadlo, že nebudu chtít krátit handicapovaným jejich dávky. Ale jak tedy potom na nich ušetřit? Co třebas na poštovném? Víte, kolik stát promrhá na poštovném při vyřizování jedné jediné žádosti?

To vám napřed přijde papír, že žádost přijali a pozastavují řízení dokud nebude kompletní dokumentace. Přeloženo do češtiny: "Pošleme dopis vašemu praktickému lékaři a budeme čekat na jeho zprávu o vašem zdravotním stavu."

Dále pak jste písemně informováni, že už je dokumentace kompletní a tedy spis odesílají posudkovému lékaři. Vzhledem k tomu, že tam obvykle není ani jméno lékaře, který by vás měl posuzovat, je to skutečně zpráva obrovské důležitosti.

Jako třetí v pořadí přijde dopis, že posudková komise nějak rozhodla a vy se můžete k rozhodnutí ve stanovené lhůtě vyjádřit. Opět vele-důležitá zpráva, protože neobsahuje ani zmínku o tom, jestli vaší žádosti bylo vyhověno, či nikoliv. Že "se můžete k rozhodnutí vyjádřit"znamená v praxi to, že se sice můžete vyjádřit, ale řízení je již uzavřeno, takže je vám to houby platné.

Jako poslední přijde rozhodnutí, tedy jediný pro vás důležitý papír v celém tom poštovním maratonu.

Všechny čtyři dokumenty přijdou doporučeně do vlastních rukou a s doručenkou. Poštovné za jeden takový dopis je v současné době 49,- Kč.

Pokud nejste přímo upoután na invalidní vozíček, tak se většinou stává, že vaši žádost zamítnou. S problematikou a omezeními vozíčkářů jsou všichni poměrně obeznámeni a celkem chápou, že invalidní vozíček je skutečné omezení. Ovšem bez očí, uší, rukou a jiných částí těla se podle úředníků (posudkáři jsou vlastně taky jen úředníci) dá celkem spokojeně žít, protože máte nohy a můžete si tedy dojít, kam chcete. To, že nic nevidíte, neslyšíte, nebo si neutřete ani tu zadnici je jen nepatrná životní komplikace a každý z těch úředníků by si na vašem jistojistě poradil. A tiskopisy žádostí neposkytují žádný prostor pro nějaké vlastní vyjádření, např. zdůvodnění proč si myslíte, že tu dávku potřebujete. I když po několika zamítnutých žádostech už budete vědět, že si takové zdůvodnění máte napsat doma a k žádosti přiložit.

Takže se odvoláte a stejný poštovní maraton se opakuje jen s tím rozdílem, že na jeho začátku přibyde dopis oznamující, že vaše odvolání postoupili vyšší instanci. V našem případě potom ještě další dopis, že vyšší instance odesílá vše k posouzení do Brna, protože náš kraj nemá krajskou posudkovou službu.

Sečteno a podtrženo. Na jedné žádosti sežere úřední šiml o 150 Kč více než by bylo nezbytně nutné, pokud probíhá odvolací řízení tak sežere ještě dalších 250 Kč navíc. Nevím, kolik těch žádostí posuzují, ale vzhledem k tomu, že vyřízení trvá minimálně 3 měsíce, tak asi hodně.

Jenže tady se šetřit nemůže. Z čeho by jinak žila Česká pošta, že?