Tříkrálová sbírka

Nejsem proti charitě, dokonce občas podle svých možností a přesvědčení na něco i přispěju. Ale způsob vybírání Tříkrálové sbírky mě doslova nadzvedává ze židle. Asi to všichni znáte z vlastní zkušenosti. U dveří vašeho domu zazvoní nějaká pověřená osoba s kasičkou a prosí o finanční dar pro potřebné. Dá se vůbec taková žádost odmítnout? Nevím, možná ve městě ano. Ale tady na venkově, kde vás dotyčný prosebník osobně zná? Hned se na vás dívá skrz prsty.

Obtěžující žebráky, byť charitativní, odmítám. V anonymitě velkoměsta mi to nedělá problém. Jak už jsem jednou psala, nejsem proti charitě. Naopak, kdykoliv jdu kolem nějaké kasičky, tak do ní téměř vždy něco hodím, byť by to byla jen symbolická jedna koruna - to ostatně závisí na účelu sbírky a  na mém vnímání důležitosti cíle sbírky. Ale ráda bych si sama rozhodla na co nebo které organizaci své peníze věnuji. Myslím, že dar by měl být dobrovolný, ale v Tříkrálové sbírce je skrytý psychický nátlak už jen v tom, že ji vybírají lidé, kteří vás osobně znají.

Jelikož s tím nesouhlasím, tak Tříkrálovou sbírku bojkotuju - tedy se tvářím, že nejsem doma. Může si každý o mě myslet, co chce!