Skutečně svobodnými se staneme až tehdy, když nás už vůbec nebude zajímat, co si o nás myslí ostatní lidé.

signora: Budu ti opravdu držet palce, protože je mi jasné, že to nebude procházka růžovým sadem. Já byla nezaměstnaná kdysi jen dva týdny a když jsem po odchodu ze školství hledala uplatnění, dostalo se mi nabídky, abych pracovala s mentálně postiženými v chráněné dílně. Pracovala tam moje kamarádka, která měla postiženou dceru a tu práci vzala zejména kvůli své Janičce. Byla jsem se tam podívat a došlo mi, že bych na to opravdu neměla. Obdivovala jsem svou kamarádku, jak s klienty jedná. Vysvětlila mi tehdy, že jsou to ve své podstatě děti v dospělém těle a že každý z nich potřebuje individuální přístup. Přiznám se, že jsem poděkovala za nabídku a současně jí i odmítla. Ne každý má tu trpělivost a klid. Naštěstí jsem pak sehnala jinou práci.
Budu ti opravdu ty palce držet.