aves passeri: To je krásné... Písně lesů, vod a strání mám také moc ráda. A Obřany, Bílovice a lesy mezi nimi také! CHodívám tam často. Bohužel od té doby, co tam udělali cyklo-bruslařsko stezku, už to není taková pohodová procházka. Ale z Klajdovky se tam dolů stále chodí pěkně.
Mé nejoblíbenější písně jsou ty anglické, ty jsem měla spojené s různými obdobími svého života, slovy, melodií. Ty své nejoblíbenější, které mají nějaký vztah k tomu, co píšu na blogu, tam také zveřejňuji. Kdybych měla vybrat nějaké starší české, tak jsou to také ty Rezkovy Nebo poslední dobou slýchávám občas tu starou písničku Vondráčkové s Kornem Slunce. Taky krásná. Hlavně ať mi nikdo nepouští Michala Davida. A vidíte, jsem ta generace, co chodila (ty ostatní chodili
) na Diskopříběh a tak. No, každý má holt jiný vkus
))
kerria: Tak to jsme asi vrstevnice. Diskopříběh jsem viděla. Nijak mě neuchvátil, ale v zimním období jsme chodili do kina skoro každý víkend, ať hráli, co hráli.
Závidím ti, že tam můžeš stále chodit. Občas mě děsí, že už se tam nikdy nepodívám. Jednak nemám příležitost a pak nemám ani s kým - mého muže na procházku nevytáhnu. Ale člověk nikdy neví, co ho ještě potká. Možná až jednou budu mít vnoučata a přijedu je do Brna hlídat...
janinka: Moc milé vzpomínání , z tvých písniček mi je asi nejblíže ta poslední...
vendy: Většinu z těch písní znám, mají výborné texty a věřím, že pro tebe znamenají i něco víc. Jsou totiž písničky, které máme s něčím spojené, s pěknou vzpomínkou, s večerem u ohně, první pusou, nebo smutkem...
Pěkné povídání nejen o písničkách.