Skutečně svobodnými se staneme až tehdy, když nás už vůbec nebude zajímat, co si o nás myslí ostatní lidé.
Jsem členem
|
Úspěchy a ocenění:
|
Článek Já a "Cesta k mým matkám"
Komentáře k článku: Já a "Cesta k mým matkám"
Čerf: Lidé mají v sobě víc tajných komůrek, než se na první pohled zdá. Domnívají se, že to, čeho se obávají, zůstává v těchto komůrkách navěky uzavřeno, a ono to přitom prýští skulinami pod zamčenými dveřmi, klíčovou dírkou i větracími škvírkami u stropu a ovlivňuje to nenápadně všechno konání a vztahy k jiným lidem. Někdy je moc těžké se s tím vyrovnat a snaha to jednostranně napravit je podobná čardáši v porcelánu.
kerria: Ano, je to tak, jak píšeš. Můžu napravit svůj vztah s dcerou, tam jsem možná vinna. Pracuju na tom a věřím, že časem se mi to podaří. Napravit vztah s mámou nedokážu, protože na tom žádnou vinu nenesu. Je duševně nemocná - trpí paranoiou. To vědomí mi dává sílu jí stále znovu a znovu odpouštět.
janinka: Neštěstí a smůla chodí vždy po obyčejných lidech, je až zvláštní, kolik jich ten človíček musí unést a kolik všemožných problémů mu osud naložil.
Podobné peripetie nemám s maminkou, ale s tátou, i když už neřeším, nemá to smysl a já na to už nemám ani sílu.
Držím ti pěsti.
kerria: Ani já to neřeším. Jak píšeš, nemá to smysl. Vlastně jsem to ani nikdy řešit nechtěla. Ta informace o dědečkovi-alkoholikovi se ke mě dostala dočista náhodou. Bohužel, já si pamatuju poměrně do detailů skoro celý svůj život, takže jsem si v tu chvíli na ledacos vzpomněla a začalo mi to dávat nový smysl. Na druhou stranu mi to přineslo určitou formu osvobození. Chyba není ve mě, ale někde docela jinde...
vendy: Někdy si říkám, jak je smutný, že si lidi tolik ubližujou. Proč? Vždyť život máme jednom jeden a není zas tak dlouhý. Dá se do něj nacpat spousta špatnýho, ale i spousta dobrýho.
Moje kamarádka říkala, že musela být v minulým životě masovej vrah. (44, rakovina, konec). Jestli si fakt něco neseme z minulých životů, nevím. Ale žijeme teď a měli bychom žít tak, abychom si neztěžovali to, co už těžké je.
Tobě moc přeju, aby se vztahy mezi tebou a dcerou zlepšily. Vztah mezi tebou a mámou se asi nenapraví, ale určitě dokážeš být se svou rodinou a je vám spolu dobře. Někdy člověk prostě nenadělá nic, kdyby se na hlavu postavil. Ale jsou věci, které se změnit dají, naštěstí.
Ty to teda fakt nemáš lehký.
kerria: Každý si neseme nějaký ten svůj "kříž". Chyby a omyly rodičů se nějak podepsaly na každém z nás. Ale i tím se formovala naše osobnost.
Vztah s mámou mám pro sebe vyřešený už delší dobu - od okamžiku, kdy jsem si dala dohromady "dvě a dvě". Smířila jsem se s faktem, že to lepší nikdy nebude. Jen jsem toto téma chtěla i tady na blogu nějak uzavřít a CKMM mi pomohla to sepsat.
radka*: Napravit můžeme jen svoje chyby. Druhým lze jen odpouštět, i když někdy to asi nedokážeme. Četla jsem knihu Když nám rodiče ničí život. Děsivé čtení, ale užitečné.
http://www.knihcentrum.cz/kdyz-nam-rodice-nici-zivot/d-33275/
Krátké příběhy - kazuistiky, někdy jsem musela knihu odložit, abych mohla pokračovat. Hodně věcí mi to pomohlo pochopit, i když sama jsem nic podobného nezažila. Jako učitelka se setkávám s různými situacemi.
kerria: Já už mnoho let číst moc nedokážu. Teď bych se sice ráda pokusila k četbě vrátit. Jenže knihy, které bych si (snad) chtěla přečíst, v naší venkovské knihovně nemají a já mám obavy do nich investovat.
radka*: Občas mám taky období, kdy si čistím harddisk a nečtu. Pokud bys přeci jen po nějaké knize zatoužila můžeš v knih. využít službu výpůjček, cituji: Jestliže dílo, které čtenář žádá, není ve fondech knihovn., může knihovn. na požádání zprostředkovat výpůjčku tohoto díla z jiné knihovn. prostřednictvím meziknihovn. výpůjční služby podle platné vyhlášky. č. 257/2001 Sb
PS: opravdu nemohu za to, že slovo knihovn. obsahuje jisté neslušné slovo a jeho vinou mi jsou mazány komentáře, asi budu raději používat bibliotéka 
mengano: Není nic horšího, než když se rodiče rozejdou s dětmi (nebo naopak). Nikdy jsem nic podobného nemusela řešit a jsem za to opravdu vděčná.
Moc ti přeju, abyste k sobě s tvou dcerou zase našly cestu. Až dospěje a bude mít své vlastní děti, snad "prozře".
valin: Knihu od Edith jsem četla a musím říci, že ve mě vyvolala mnoho rozporů. Já jsem nikdy nic takového nezažila a myslím, že mi ani nenáleží právo to nějak posuzovat. Tvůj příběh je hodně smutný, co se týče matky, něco takového si vůbec nedovedu představit. já měla spíš problémy s otcem, ale léty jsem se naučila pochopit jeho chování. A co se týče dětí, tak už jsem si zažila taky své, to mi věř. Děti, to jsou naši největší učitelé, protože na všechno můžeš mít jakousi imunitu, ale dění kolem dětí a nebo s dětmi člověka zasáhne vždy nejvíce. Ať jde o cokoliv...