Uff... Volby jsou konečně za námi. Přiznám se, že jsem jim letos věnovala podstatně více času než kdy před tím.

Vždycky jsem byla vášnivá čtenářka. Už jako předškolák jsem milovala knihy a podle obrázků "jako četla". Na konci 1. Třídy jsem začala chodit do knihovny a po nějaké době jsem zde byla pravidelným návštěvníkem a půjčovala

Ano, jsem závislák, to přiznám. Ale bojuju s tím a poslední dobou mám pocit, že i úspěšně.

Ne, prosím, neberte tu otázku osobně. Jen se zkuste zamyslet! Skutečně jste normální? "No, samozřejmě!" napadne rozhořčeně mnohé z vás. Jenže... odpověď není tak jednoznačná, jak se na první pohled zdá.

Zkusili jste někdy hledat poklad? Nejspíš ano, alespoň jako děti na táboře. Víte, že i dnes s největší pravděpodobností chodíte často kolem mnoha pokladů o nichž nemáte tušení? Možná je nějaký schovaný hned před vaším domem? Nevěříte? Tak to jste nejspíš ještě neslyšeli o GEOCACHINGu.

Zastávám názor, že hračka by měla být co nejjednodušší, aby podněcovala fantazii. Čím jednodušší hračka, tím více skýtá možností využití při hře.

Barcelonské cíle ukládají, aby v roce 2010 mělo 33 % dětí do tří let přístup k jakékoli formě péče o děti, aby se odstranily překážky účasti žen na trhu práce.

Na nás, maminky, se neustále odevšad hrnou různé informace, co je pro naše děti nejlepší. Toto se týká především kojení (ale nejen toho). Kampaň kolem kojení mi v mnohém připomíná TV reklamy na různé výrobky, mnohdy pochybné kvality.