Po vyčerpávajícím putování byl Honzík plný dojmů a chvílemi se zdálo, že ani neusne. Usnul, jen co lehnul do postele. Naštěsí se moje obavy ohledně ranního vztávání nenaplnily. Ráno Honzík vyskočil z postele, jen co jsem na něj promluvila a i oblečený byl natošup, aby mu náhodou děti neutelky za dobrodružstvím samy.

Konečně se na obecním webu objevily všechny fotografie z letního (třídeního) tábora. Pustila jsem se do prohlížení a ty s naším Honzíkem stahovala k sobě do počítače. A já vám teď přináším krátkou reportáž z táborového dění tak, jak mi ji popsal sám účastník a co jsem si domyslela z fotek.