Skutečně svobodnými se staneme až tehdy, když nás už vůbec nebude zajímat, co si o nás myslí ostatní lidé.

vendy: Sice pozdě, ale přece, jsem si s chutí početla o pohádkách starších i nových, protože pohádky jsou mému srdci blízké bez ohledu na to že už dávno nejsem dítě. Jasně, to dětské kouzlo už vyprchalo, přesto se ráda znovu a znovu podívám.
Vesměs se v hodnocení různých pohádek shodujeme, v pár vyjímkách se lišíme - třeba zmíněná Vánoční hvězda se mi líbila moc, připadalo mi, že to má správné pohádkové kouzlo, navíc se odehrává v zimě, dialogy byly i vtipné. Princezna zakletá v čase - na tento film jsem se musela podívat vícekrát, ale je to opravdu pěkná pohádka nebo něco mezi pohádkou a fantasíčkem. Vlastně podobné téma mi připadalo v Jak si nevzít princeznu, což byl poslední vánoční kousek - i když k němu lidi přistupovali rozporuplně, mně se film docela líbil, ale věřím že dětem mohl připadat trochu zmatený. Taky pohádku Císař a tambor považuji za jednu z nejvydařenějších, dobré téma, odsýpávající příběh a mám dojem, že je to založeno na základě nějaké pověsti z doby, kdy se císař (tuším Josef II.) vydával přestrojený mezi lid.
Pohádek už máme jako kvítí, ty staré i ty nové, taky ty kulisové a taky černobílé. Jak jsi psala o hororových pohádkách, vybavila se mi pohádka Panna a netvor, na kterou jsi patrně pozapomněla, ale která je jedna z nejvýraznějších. I když pohádková moc není, je překrásná. - Taky je tu pohádka O princezně z Rimini, nebo O princezně se zlatým lukem. Ta riminská je opravdu skvělá. Pohádka O svatební krajce, nebo Královský slib, se taky celkem vydařila. Anděl Páně je naprostá pecka. Ještě si vybavuji dvoudílnou Marii Růžičku. - Ad Slíbená princezna, tam sdílím stejný náhled, zkoušela jsem se na to podívat asi čtyřikrát, a nedala jsem to. Možná kdyby to bylo dané jako parodie pro silvestrovský večer, tak by to šlo. Řachanda byla docela zajímavá. Díky za pěkný a výstižný text a připomenutí těch hlavních pohádek, které nás provází.