EKO úvahy

Poslední cca 3 roky je ekologie opět jedním z nejvíce diskutovaných témat ve společnosti. Zachází to až tak daleko, že se problémem začínají zabývat i politici a vymýšlejí různá více, ale spíš méně účinná řešení. Např. zavedení ekologické daně. Geniální nápad, jak neudělat téměř nic a naplnit státní kasu. Protože ne-eko je dnes prakticky všechno. Pravděpodobně se nás budou snažit přesvědčit, že takto vybrané peníze půjdou na nějaké ekologické projekty. Možná to dokonce budou myslet vážně a nejen slibovat a kecat. Jenže celý problém je v tom, že neumíme ekologii dělat ekologicky! Ve výsledku jen ten bordel přesuneme z místa, kde je víc vidět, někam, kde není tolik na očích. Jako když při úklidu zametete prach pod koberec.

Už jsem tu někde dříve zmiňovala, že nemám žádné přírodovědné ani ekologické vzdělání. Mám ekonomku, a to ještě za socialismu. Ale tolik vím, že cena jakéhokoliv výrobku je cena energie, kterou bylo potřeba vynaložit na jeho výrobu. Od získání prvotních surovin, přes zpracování, dopravu, skladování až po prodej koncovému spotřebiteli. Včetně mezd všech zúčastněných (energie lidské práce) a daní (náklady na energii, potřebnou k zajištění infrastruktury). Čím je něco dražší, tím více energie na to muselo být vynaloženo a tím pádem je to méně ekologické. Když se podíváme na ceny tak logicky: bavlněné tričko zatěžuje přírodu mnohem více, než o polovinu levnější tričko z umělých vláken. A přitom nevydrží o mnoho déle!

Přitom energie vody a větru jsou ty nejekologičtější. Dříve k nim patřila i sluneční energie (v zemědělství), ale to už dnes tak úplně neplatí - ty fotovoltaické elektrárny mají k ekologii skutečně daleko. Další ekologickou energií bývala energie lidské práce. To však už více než 100 let není pravda, alespoň v našem "civilizovaném" světě a narůstá to exponenciálně. Nejen, že lidí stále přibývá, ale navíc každá generace potřebuje k životu mnohem víc krámů než ta předchozí. No, myslím, že většinu těch věcí ani tak nepotřebujeme, spíš je jen chceme z nějakého důvodu vlastnit. Typicky jsou to třebas knihy, nebo různé suvenýry, dekorace, sbírky čehokoliv... Ale i spousta dalších. Než mi začnete spílat, že knihy aj nejsou krámy, tak i já mám barák plný těchto věcí, které nejsou k ničemu, jen pro radost.

Přemnožené lidstvo, zvláště pak ta naše civilizovaná konzumní část je největší a vlastně i jedinou ekologickou zátěží planety. Ti chudí afričani nebo asiati sami od sebe žádný odpad neprodukují. To my jim tam vozíme humanitární pomoc v neekologických obalech. To my tam budujeme neekologické fabriky, abychom měli víc levnějších krámů. A vlastně ani my tu nemáme žádné ekologické továrny.

To, že to svinstvo už nevypouští do vzduchu a do vody, ještě neznamená, že ho dál neprodukují. Výrobní technologie se zas tak moc nezměnily. Jen filtry v komínech a čističky vod všechno zachytí a pak se to uloží někam na skládku – nevidíme to, necítíme, ale pořád to tu někde je, jako ten prach schovaný pod kobercem.

Planetě a přírodě by se hodně ulevilo, kdyby nás bylo méně. Jenže co s tím? Přece se nerozpočítáme na prvý-druhý a nepovraždíme se navzájem. Nezbývá než každý sám přehodnotit svůj životní styl. Opravdu potřebujeme tolik krámů? A hlavně pořád nové a nové? Dříve se věci víc opravovaly a recyklovaly. Ještě já s bráchou jsme chodívali v oblečení přešívaném ze staršího po rodičích či prarodičích, které jim bylo malé, nebo už bylo opravdu hodně dlouho z módy. Na košilích se tzv. Obracely límečky, aby se jim prodloužila životnost. Díry se zašívaly nebo se překrývaly latou – kdo by v tom dnes chodil? Ponožky se štupovaly. Staré svetry se vypáraly a z příze se ještě upletly ponožky nebo rukavice. Ze dvou uprostřed prodřených prostěradel se ušilo nové, nebo se rozstříhaly na utěrky. Boty, kabelky, deštníky aj. se nosily do opravny. Nebylo to kvůli ekologii. Dělalo se to hlavně kvůli úspoře peněz a také proto, že celkově bylo málo zboží. Když vám něco dosloužilo, nebylo tak snadné koupit si nové. Z podobných důvodů se neplýtvalo jídlem. Napadlo vás někdy, že kdybychom neměli neustále všechny potraviny dostupné, tak by mohly být levnější? Vážně! Náklady na ty neprodané se totiž zákonitě musí promítnout do prodejních cen. Platíme tak i to, co jsme si nekoupili a co obchodníci museli vyhodit.

Stejně tak se opravovaly všechny možné domácí spotřebiče. Dnes je to všechno z plastu, zalisované a neopravitelné. A nebo jsou náhradní díly a oprava tak drahé, že jen za o málo vyšší cenu si můžete koupit nové. Všechno je navrženo tak, aby to nemělo dlouhou životnost a muselo se pořád kupovat nové: U většiny přístrojů vám po 2-3 letech odejde přívodní šňůra, která se někde uvnitř přeruší. Mám v rodině elektrikáře, který mi ji vždycky vyměnil a přístroj pak bez problémů sloužil dalších 10 let. Dnes už obvykle ani to není možné, protože se dovnitř nedostanete...

Některé věci ovlivnit můžeme, jiné ne. Tady je potom prostor pro vládu, aby to regulovala (např. Může snížit nebo úplně osvobodit od DPH opravy spotřebního zboží). Bylo by dobré zakázat distribuci papírových reklamních a akčních letáků. Nevím, kolik lidí je doopravdy studuje, ale pro ty, kteří o ně skutečně stojí by mohly s předstihem být k dispozici v supermarketu, ať si je tam sami vezmou – stejně je mají vytištěné měsíc dopředu. Supermarkety by ušetřily a přírodě by se ulevilo...

Je toho hodně, co můžeme pro přírodu udělat. Ale výměna mikrotenových sáčků za papírové nebo bavlněné zas až tak moc nepomůže. Ani zálohování PETlahví. Podle mě je mnohem lepší udělat něco malého, co skutečně pomůže, než velká gesta, která ve výsledku jen zametou ten bordel někam pod koberec, aby nebyl tak na očích.

Mount Garbage (nejvyšší "hora" na jižní Hané)

K tématu měsíce září Klubu blogerů