Skutečně svobodnými se staneme až tehdy, když nás už vůbec nebude zajímat, co si o nás myslí ostatní lidé.

tlapka: Smrt Karla Gotta je stejný fenomén, jako on sám. Všichni (jsme) věděli, že je to člověk z masa a kostí jako ostatní, že má svůj věk, je vážně nemocný, ale stejně mě osobně nikdy nepřišlo, že by ho neměly zažít moje děti. Prostě tady byl od mého jakživa, mamčina jakživa, babčina... a tak nějak jsme ho "dědili". A ta nit se "kupodivu" přece jen přetrhla.
Nejsem fanynka, ale Karel Gott si zaslouží respekt. Můžeme si o současném mediální šílenství myslet, co chceme, ale něco takového zase jen tak někdo nevyvolá, což svědčí o mnohém.