Chosé nepřijel - pokračování

Popravdě telenovely nesjíždím. Kromě té úplně první u nás vysílané (Esmeraldy) jsem žádnou další neviděla. Telenovely mají jedno společné. Dějí se prakticky v reálném čase. To znamená, že do hodinového dílu se vejde hodina života hlavních hrdinů. Autoři akorát vynechávají dobu, kterou hrdinové stráví spaním, na WC, případně další nezajímavou činností. Všechno ostatní nám servírují minutu po minutě, abychom nepřišli ani o okamžik z jejich úžasného života.

Když jsme si pořídili satelit, dostali jsme k němu i na zkušební dobu všechny programy zdarma. Jednou jsem takhle problikávala programy a hledala něco, na co by se dalo koukat. A s úžasem jsem se zasekla na jakési telenovele. Už po pár vteřinách mě napadlo, že autor koupil od Náhlovského práva k jeho Pepindě. To, co jsem viděla, by se mohlo jmenovat Přišla Dora. Trvalo to asi půl hodiny, přišla jsem uprostřed epizody:

Celý děj se odehrával v nějaké kancelářské budově. Ve výtahu bylo několik lidí. Když vystoupili, někteří z nich okamžitě svým nejbližším kolegům sdělovali novinku: "Přišla Dora, potal jsem ji ve výtahu." Záběr na ráznou dámu vycházející z výtahu a procházející chodbami. Ti, co ji potkali si hned za jejími zády šeptali: "To je Dora. Proč asi přišla?". Dora vešla do kanceláře, ignorovala sekretářku a vrazila rovnou k šéfovi. Co se dělo za dveřmi nám tvůrci neprozradili. Zato sekretářka hned někam telefonovala: "Přisla sem Dora..." Další záběr byl na kuchyňku, kde si děvčata z kanceláří vaří kafe a probírají nejčerstvější novinky: "Víte o tom, že přišla Dora?" "Ne, a co tu chce?" "To nevím, ale šla k šéfovi." Dívky se rozcházejí s hrníčky kávy v rukou po své práci a předávají dál informaci o tom, že Dora přišla. Po chvíli Dora hrdě opustila budovu. Ti, co ji neviděli přijít a zatím se k nim nedonesla informace o jejím příchodu, to také hned šířili dál. Na závěr k šéfovi do kanceláře přišel nějaký další šéf (možná bratr nebo spolumajitel firmy) a začíná rozhovor: "Prý tu byla Dora. Co chtěla?" Konec, titulky.

Fakt nekecám, to jsem skutečně viděla v televizi. Už dávno nevím, co to bylo za seriál, ale v hlavě mi to utkvělo jako pokračování Náhlovského scénky. Sice jsem se tomu dílu tenkrát hodně nasmála, ale utvrdilo mě to v tom, že telenovely raději ne.