Krása zimy

Přes moji averzi však shledávám na zimě i cosi pěkného. Občas mě zima překvapí natolik, že musím zastavit a fotit. A protože si myslím, že některé ty fotografie jsou skutečně pěkné, rozhodla jsem se s vámi o ně podělit. Všechny jsou z let minulých.

Třebas naše náves. Ta je krásná v každém ročním období. Jen škoda té kvality, tato fotografie patří k posledním, které jsem nafotila starým přístrojem jen pár dní před tím, než klekl definitivně.

Viděli jste někdy zimní květy? Pokud ne, tady se jich pár urodilo.

A co teprve kouzelný malíř mráz, který na skle maluje kouzelné krajiny plné roztodivných stromů. Třebas na zadním skle našeho auta.

Cirkulující voda v našem zahradním jezírku vykouzlila na jeho zamrzlé hladině kříšťálový stalagmit skoro metr vysoký.

Na tuhle fotografii jsem čekala dlouho. Je ještě z doby, kdy jsem chodila do práce. Když jsem to poprvé viděla, tak jsem zrovna neměla foťák. Ale to nic, tenkrát jsem jezdila kolem denně. Jenže buď bylo zrovna pod mrakem, nebo jsem se zdržela v obchodě... Prostě se dlouho stejný výhled neopakoval. Zima už mlela z posledního, když se mi konečně poštěstilo.

Letos jsme s manželem netrpělivě očekávali příchod mrazivých dní - tedy těch, kdy se teplota nepřehoupne nad nulu ani za poledne. Už to vypadalo, že se snad letos ani nedočkáme. Nakonec však zima dorazila, dokonce mnohem mrazivější než jsme očekávali. A já mohla pořídit tu snad nejkrásnější zimní fotografii tohoto roku. Ano, zima má své kouzlo.

Podobná fotografie tu byla i loni a někdo měl námitky, že udit se dá i v létě. Udit ano. Ale před uzením se musí maso nejméně 2 týdny nechat uležet v láku. A to se v létě dělá blbě. V létě si tak můžete naložit 1-2 šrůtky. Víc se vám jich do lednice nevejde. Jenže výroba 1 až 2 šrůtek je poměrně drahá záležitost - 6 hodin práce a hromada spáleného dřeva. Takže se čeká na zimu, kdy je možné naložit masa více a o chladno se postará počasí.