Chce se mi brečet

Už čtvrtým rokem s ním marně bojuji. Rostlina zatím vítězí na celé čáře. Co je proti ní "obávaná" kozí noha. Neškodné býlí. Sice obtěžuje, ale dá se celkem zvládnout. Záplevák se zvládnout nedá. Jakmile ho máte na zahrádce, můžete se s ní rozloučit. Jediná šance se jej zbavit, je zrýt celý zamořený prostor, pro jistotu ještě velký kus kolem a všechno vybrat. Ale běda vám, pokud přehlédnete jedinou rostlinku!

Jediná rostlinka, i přes usilovné vytrhávání, mi totiž za 3 roky a kousek doslova pokryla celou plochu skalky (cca 8 m²⁾souvislým kobercem. Jediné, co jí zabránilo v expandovat dále do zahrady, jsou obrubníky kolem skalky. Rostlinka se totiž množí podzemními výhonky. To je něco podobného jako šlahouny u jahod, ale pod zemí. V okamžiku, kdy je rostlinka alespoň tak velká, aby se dala spolehlivě vytrhnout, má pod zemí už několik "dětiček". Naštěstí nejde do hloubky jako třebas svlačec, takže pokud mu nedovolím vykvést, mám snad šanci, že se nerozšíří dál do zahrady, to by mě fakt asi porazilo.

Se slzami v očích jsem trhala vzrostlejší rostliny, aby nevykvetly. Pod nimi se postupně objevovala ta souvislá vrstva mladých zelených listů. Letos je to už můj několikátý souboj. Poprvé jsem se pokusila nad záplevákem zvítězit chemií. Brzy zjara jsem lezla po skalce skoro po kolenou, vedle sebe zavařovačku s roztokem proti plevelům, v ruce štěteček. Opatrně a pečlivě jsem potírala jeden list po druhém a doufala, že alespoň omezím růst toho svinstva. S nadějí jsem sledovala, jak rostlinky žloutnou. Ale mezitím už vyrašily nové, krásně zelené. Do toho začalo růst všechno ostatní a já si netroufla svůj chemický pokus zopakovat, abych si ty své kytičky neotrávila. Pečlivě jsem tedy trhala, trhala a trhala... A o pár týdnů později znovu. A teď zase. Vytrhávat mohu jen ty větší rostliny, ty malé není prakticky jak uchopit.

Moje krásné kytičky! Moje chlouba, kterou každý návštěvník obdivoval. Moje radost. Moje téměř dětičky o které jsem se dobrých 10 let s láskou starala a opečovávala. Vidím, jak živoří v útisku. Už loni se mi ztratila šuškarda a kokarda. Letos zmizel kamzičník a všechny tři trsy primulek. Kosatečky mají oddenky ve vzduchu a spousta z nich je uschlých. Ostatní květiny jsou slabé, málo kvetly. Jen v okrajích skalky ještě bojují o svůj kousek místa pupalka, hvozdík a koniklec. Růžička nemá jediný list. Zvládne to, nebo zahyne?

Vzdávám to. Už nevím co s tím. Nevidím jinou cestu, než skalku zrušit, všechno zrýt a vybrat. A to, co na jaře zase vyroste pořádně ošetřit chemií, třebas i několikrát. Musím se toho prevítu zbavit, stůj co stůj. Nemůžu mu dovolit se mi roztahovat po zahradě!

Přemýšlím, zda bych se mohla pokusit, alespoň něco přesadit a zachránit. Musela bych však propláchnout kořeny, aby mezi nimi nezbyl ani kousek zrádné hlíny s potenciánlím zárodkem toho svinstva. Nejsem zas tak zkušená zahradnice, abych dokázala odhadnout, jestli to bude mít nějaký smysl. Vždycky jsem četla, že rostlinky se mají přesazovat i s balem. A hlavně, kam potom s nimi? Dvě-tři bych možná mohla dát k jezírku. Jedna nebo dvě by se snad ještě mohla vmáčknout k pergole... Alespoň malinké trsy. Kam s cibulkami? Krokusy, sněženky, skalkové tulipány a ladoňky bych mohla zapíchat do trávníku. Ale kam s tulipány, narcisy, hyacinty...? Tulipány jsem kdysi začala doslova sbírat. Každý rok jsem si koupila pár nových cibulek. Kam teď s nimi? K rybníčku nemohou, tam je plachta s kamínky. Možná bych je mohla dát také k pergole, ale už mám jen jednu volnou stranu, na které neroste ani tráva. Je tam stále vlhká půda pokrytá mechem a místy žaběnou. Nezdá se mi to jako vhodné místo. Možná by bylo lepší je přes zimu uskladnit, na jaře je zkusit zasadit do truhlíků nebo bedýnek a pak zase uskladnit. A kde je, sakra mám uskladnit? Jaké potřebují podmínky? Vždycky jsem cibule přinesla a hned zasadila do země, ať se brání samy.

Je mi to líto, ale nevidím jinou možnost. Sice to asi znovu obrečím, ale na podzim se do toho pustím. Kytičky drasticky přesadím a děj se vůle Boží. Příští rok budu mít za brankou do zahrady neúrodný úhor. Zatím doufám, že se mi potom podaří skalku zase obnovit. A hlavně doufám, že k tomu budu mít ještě chuť. Bude trvat pár let, než se všechno zase rozroste a zesílí.

1 · 2 · 3 · 4 · 5